Jeden ze studentů obíhal patra a varoval před střelbou, vzpomíná proděkan fakulty Jan Koura

„Ten hlavní šok přišel po tom, co jsem slyšel střelbu z ochozu,“ říká Jan Koura. Nejdřív o tragédii vůbec nevěděl. K němu do 2. patra zpočátku dozníval jen dupot, a to, že někdo hýbá s nábytkem.

„Pak jsem slyšel křik z chodby, kdy jeden z našich studentů obíhal jednotlivá patra, a varoval před tím, že ve 4. patře se střílí,“ popisuje odborník na moderní dějiny. Koura se následně zamknul v kanceláři, sedl si do rohu místnosti, a vzal do ruky mobil, ze kterého psal informace kolegům.

Do toho se mu ozývali přátelé a rodina. „Někteří mi volali, telefony jsem nezvedal, i z bezpečnostních důvodů, aby nebylo slyšet, že v té kanceláři někdo je,“ vzpomíná Koura.

Sám v kanceláři zůstal necelou tři čtvrtě hodinu. Pak ho vyzvedli policisté, a s rukama nad hlavou se přesunul do blízkého Rudolfina. „Když si to zpětně vybavuji, tak z mého pohledu to uteklo strašně rychle‚“ dodává.

Fakulta to zvládne

Na místo útoku se vrátil hned druhý den, kdy si vedení fakulty budovu přebralo od policie. První pocity byly podle Jana Koury rozporuplné.

„Budova byla po zásahu policie, takže tam byla řada dveří, které byly násilně otevírány. A samozřejmě byla prázdná. Když jsme do ní vstupovali, tak nás bylo jenom pár a při té velikosti to působilo trošku úzkostně,“ popisuje.

Janu Kourovi pomohla psychologická pomoc, vlna solidarity, a taky setkání se svými studenty. I když fakulta oficiálně výuku zrušila, sami svému učiteli psali, že se chtějí vidět.

„Těším se, až se zase se studenty setkám na začátku letního semestru. A doufám, že to bude zpátky na hlavní budově. Protože to je prostor, který patří nám, a my si ten prostor nechceme nechat vzít‚“ uzavírá Jan Koura.

Proděkan si je jistý, že fakulta situaci zvládne.