Jeho smrt nám všem změnila život. Bylo to strašné období, vzpomíná Milan Schelinger

10. duben 2021

„Vnímal jsem bratrův úspěch jako jeho vysněnou cestu. Už v 15 letech chodil s kytarou po ulicích, hrál holkám v parku a říkal, že chce být slavným zpěvákem,“ vypráví.

Letos uplyne 70 let od narození a 40 let od tragického úmrtí zpěváka. O tom, za jakých okolností k ní došlo, se stále spekuluje. „Volali různí lidé různé zaručené zprávy. Anonymně mi přišlo i jedno paré policejního spisu. Dnes už nejsou pochyby o tom, že to byl můj brácha. Dodnes zůstalo záhadou, jak se dostal do vody.”

Bylo to peklo

„Čekal jsem ho v neděli na pivo a nedočkal se. Dokonce jsem se šel v pondělí ráno ostříhat, jak jsem byl ve stresu. A teprve pak jsme se to dozvěděli. Bráchu člověk miluje. Zároveň na něj máme vztek. Od toho pondělí se všem úplně změnil život. Bylo to strašné období,“ přiznává Milan.

Kdyby nebyla pandemie, měla se konat vzpomínková výroční akce. „Možná proběhne se zpožděním v O2 aréně. Měla tam být celá řada hostů,“ je zklamaný Milan Schelinger.

Sám hraje v revivalové kapele, která přebírá písničky jeho bratra. „Hrajeme ultrahity a zároveň jsem si vybíral písničky, které mi více sedí. Moje milovaná písnička je Sníh a mráz, cítím v tom jakousi nostalgii.“ A jakou hudbu miloval Jiří? „Přivezl jsem mu Dire Straits z Rakouska, z toho byl úplně odvázaný. Nejvíc bral bráchu asi Jimi Hendrix.“

Nejkrásnější vzpomínka

„Tři roky před jeho smrtí jsme spolu začali dělat. Brácha mi předal na posledním koncertě na postu kytaristy u Faraonů slavnostně kytaru, protože šel k Františku Ringo Čechovi do role sólového zpěváka. To bylo takové krásné předání žezla.“

„Je pravda, že málokomu se u nás podařilo být slavný za života. Jemu se to podařilo, i když po smrti se stal ještě slavnějším,“ uzavírá Milan Schelinger.

Spustit audio

Související