Ježíš tě miluje, ale holku si musíš najít sám, zpívá písničkář Samčo, brat dážďoviek

Samčo vyrůstal v Košicích, o kterých sám říká, že přestože jsou druhým největším slovenským městem, jsou od ostatních metropolí svojí vzdáleností izolovány. Vzniká v nich proto specifická kultura na pomezí velkoměsta a maloměsta. Ta má za následek, že lidé, kteří se vymykají mainstreamu a ke kterým se Samčo řadí, nejsou okolím přijímáni. Už v pubertě se Samčo stal svými písněmi přirozeným bavičem a Košice se mu neopouštěly snadno. Fanoušci ho však přivedli až do Brna, kde se pak rozhodl také studovat teorii interaktivních médií.

Na jeho tvorbu má velký vliv synestezie, tedy současné působení více smyslových dojmů. Podle svých slov Samčo vidí zvuky také vizuálně ve formě barevných obrazců a detailních struktur. Proto pro něj má stejnou hodnotu zvuk autobusu i kytary a ve svých skladbách pracuje s různými zvukovými formami. Eklektické skládání vlivů a žánrů je tak jednou z charakteristik jeho písní.

V Samčově tvorbě má své nezastupitelné místo také náboženství. Jeho osobní cesta vedla od východní filosofie a New Age přes katolické školství až k undergroundové formě křesťanství, která ho přitahuje svou autenticitou a duchaplností. Snaha o nový přístup k víře ho přiměla také složit multižánrový doprovod ke katolické liturgii, který vyšel na desce Štandardná rímskokatol​í​cka sv​ä​tá om​š​a.

Víra by měla podle Samča člověka osvobodit a omezování svobod a práv, které prosazuje současná katolická církev na Slovensku, je proto podle něj zpronevěrou duchovnímu významu víry.

O čem se Samčovi v noci zdá? Jakou barvu má black metal? Proč nejezdí autem? A kdo z umělců ho inspiruje? Poslechněte si nový Hergot!