Jitka Lněničková

Jako příklad největší krize českého skla zmínila Jitka Lněničková období okolo roku 1800. "Krize skla trvala 25 let a byla způsobena drahými surovinovými vstupy, masivní emigrací sklářů, kteří šli za lepším do Španělska nebo Ruska, a také velkou konkurencí," vysvětlila Jitka Lněničková.

V roce 1806 se k těmto problémům přidala kontinentální blokáda, kterou vyhlásil Napoleon. "To bylo pro české sklářství poslední rána," tvrdí Jitka Lněničková. Čeští skláři tak byli až do roku 1815 odříznuti od zahraničních trhů a jejich místo obsadili Angličané, kteří přišli s broušeným sklem.

Češi se však rozhodli vzdorovat silné konkurenci Angličanů a design svého skla inovovali. "Začali používat chrom a uran, vyráběli nové barvy skla a právě barvy jim otevřeli cestu k novým trhům," osvětlila tehdejší situaci Jitka Lněničková. Už do poloviny 19. století dokázali čeští skláři vrstvit barevné pláty skla na sebe a různě je brousit.

Co si myslí o současných českých sklářích? "Kreativita v nich je," myslí si. "Pořád něco vymýšlejí, snaží se dosáhnout uměleckosti starých sklářů. Když něco děláte 800 let, tak se tradice musí někde projevit," usmívá se Jitka Lněničková.

Co je tedy pro české sklo nejdůležitější? Podle Jitky Lněničkové je to know-how. "Dnešní skláři chodí do muzea a zajímají se o mistrovství svých předků," dodává.

České sklo si drží tradici do dob Karla IV., tehdy se vyráběly číše českého typu. "Ale pak přišly husitské války," zdůrazňuje negativní vlivy Jitka Lněničková s tím, že ruční výroba byla vždy citlivá na ekonomické výkyvy.

Sklářský obor je prý svět sám pro sebe. Poslechnete-li si celý záznam rozhovoru Jitky Lněničkové a Lucie Výborné, dozvíte se například, co jsou to pateříky, kdy se českému sklu dařilo nejlépe a jací jsou sběratelé skla.

Záznam celého rozhovoru s Jitkou Lněničkovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.