Kajínek rozpletl pletivo a utíkal po střechách, vypráví ředitel českobudějovické věznice

20. srpen 2021

Českobudějovická vazební věznice má od letošních prázdnin nového pověřeného ředitele, plukovníka Drahoslava Červinku. Nenechal se sice před nástupem fiktivně zavřít jako filmový Brubaker v podání Roberta Redforda, zato si ve věznici vyzkoušel už nejrůznější posty od nejnižších po nejvyšší.

Díky tomu se v zařízení opravdu vyzná. „I ředitel by měl znát provoz tak, aby byl schopný ho řídit, uměl ho připomínkovat a nenechal se tahat za nos,“ usmívá se Drahoslav Červinka, který zná i zajímavé momenty z historie vazební věznice v Českých Budějovice.

Rozsáhlý Justiční palác vznikl na Zátkově nábřeží v Českých Budějovicích v roce 1905 a od počátku je jeho součástí i vazební věznice. Zažila tedy mocnářství, několik republik i dvě války. „Při okupaci tu mělo svůj úřad i cely gestapo a po květnovém osvobození se na dvoře věznice odehrávaly popravy kolaborantů, pověšeno bylo na sedm desítek lidí,“ připomíná současný ředitel.

Jako každé vězení má i to českobudějovické své nechvalně známé „osobnosti“. „Slavný lotr Babinský u nás neseděl, ale měli jsme tady i nejznámějšího českého novodobého vězně pana Kajínka, který se tu dokonce pokusil v roce 1994 o útěk, což se mu částečně povedlo. Využil vhodného okamžiku a rozpletl pletivo na vycházkových dvorech, které jsou mimo jiné umístěny na střeše, a po střechách se dostal ven. Naši strážci ho pronásledovali a za pomoci občanů dostihli v parku Háječek, takže nedoběhl daleko. Na vazební části u nás byl i Radovan Krejčíř,“ vypráví Drahoslav Červinka.

Někteří trestanci poprvé pracují až ve vězení

Věznice v Českých Budějovicích je profilovaná jako vazební, protože je jediná v Jihočeském kraji, a tak se sem soustřeďují obvinění. „Máme ale i část určenou pro výkon trestu s ostrahou ve středním a vysokém stupni pro muže a věznici pro ženy takzvaně trvale pracovně nezařaditelné, to znamená po třiašedesátém roce věku, nebo invalidní,“ upřesňuje ředitel.

Vězni v českobudějovické věznici ovšem z velké části pracují. „Je to naší prioritou a myslím si, že je to i v zájmu společnosti, abychom vězně resocializovali, tudíž je naučili pracovat, protože někteří se s prací potkají poprvé v životě právě až u nás,“ komentuje ředitel.

Čtěte také

A co vězni tedy dělají? „Máme je jak ve vnitřní režii, to znamená v kuchyni, prádelně a údržbě, tak jsou zaměstnáváni u vnějších subjektů. Můžete se s nimi potkat třeba při svozu odpadu. Bát se jich určitě nemusíte, výběr je docela složitý, zabývá se jím spousta lidí. Přihlížíme k charakteristice odsouzeného, k jeho trestné činnosti, snažíme se vybírat nekonfliktní vězně, ty, kteří jsou třeba trestaní poprvé,“ vysvětluje.

„Samozřejmě do hlavy jim nikdo nevidí,“ připouští zároveň, „a tak se může stát, že vězeň se z té práce vzdálí – my tomu v takovém případě neříkáme útěk, ale odchod, kdy vězeň zneužil té možnosti pohybu. Pak to pro něj ovšem znamená, že o ni přišel, že už se do té práce nevrátí,“ dodává Drahoslav Červinka.

Vazební věznice České Budějovice má ale podle něj ve výběru odsouzených pro práci „venku“ šťastnou ruku. „Těch případů je minimum, daří se nám lidi zaměstnávat a v současné době máme 97 procent zaměstnaných,“ doplňuje.

Nejen vězni v Českých Budějovicích pracují, také vězeňská služba pracuje s nimi. Proč a jak? To a ještě další zajímavosti se dozvíte v rozhovoru, který si můžete poslechnout online.

Spustit audio

Související