Kanada zastavila teroristy včas. Dokážou se polepšit?

"Mohl to být nejhorší zločin, který kdy Kanada zažila," řekl soudce Bruce Durno, který se případem později zabýval.

Útočníkům by však ani to nestačilo. Plánovali další akce, například vtrhnout do budovy kanadského parlamentu, zmocnit se premiéra a uříznout mu hlavu. Jejich konečným cílem bylo stažení kanadských vojáků z Afghánistánu - kde se, jak se spiklenci domnívali, ve velkém vraždí jejich muslimští souvěrci. Právě to byl důvod, proč se v Kanadě dala dohromady skupinka zradikalizovaných muslimů, jimž kanadská média pro jejich počet a kvůli jména města, kde chtěli útoky zahájit, dala přezdívku "Torontská osmnáctka".

Spiklenci byli zatčeni včas, zhruba půl roku před datem, které si pro uskutečnění svého plánu vybrali. A někteří z nich už byli také odsouzeni. Hlava "Torontské osmnáctky", čtyřiadvacetiletý Zakaria Amara, dostal v pondělí doživotí. Hodinu před tímto verdiktem si jeho komplic Saad Gaya vyslechl rozsudek "dvanáct let odnětí svobody". Jejich přítel Saad Khalid dostal už před tím čtrnáctiletý trest. Všichni tři svou vinu přiznali. Obvinění proti sedmi dalším členům spolku byla stažena, protože se nepodařilo dokázat, že by se provinili ještě něčím jiným než plamennou protizápadní rétorikou. Zbytek na své procesy ještě čeká.

Kanada je, jak známo, vůči přistěhovalcům velice pohostinná a velmi si potrpí na multikulturnost. Co tedy spiklence vedlo k tomu, že hostitelskou zemi, když už ne vlast, začali tak nenávidět?

Pro odpověď na tuto otázku je klíčová postava vůdce spolku Zakarii Amary. V pouhých čtyřiadvaceti letech - přičemž posledního tři a půl roku strávil za mřížemi - má za sebou barvitý život. Narodil se jordánskému otci a kyperské matce, kteří ho nechali pokřtít. Než jeho rodina skončila v jednom kanadském předměstí, protloukala se několika zeměmi. Na kanadské střední škole propadl Amara fundamentalistické verzi islámu natolik, že chtěl odjet do Mediny a věnovat se tam náboženským studiím. Saúdská Arábie, patrně varována kanadskými úřady před Amarovým radikalismem, mu však odmítla vydat povolení ke vstupu do země. A on se oženil, zplodil dceru, a aby rodinu uživil, pracoval u benzínové pumpy. Souběžně s tím se radikalizovaly jeho politické názory. Shromáždil kolem sebe hlouček stejně smýšlejících mladých muslimů a společně přemýšleli, jak by nejlépe pomstili úhonu, kterou podle jejich názoru Západ muslimům způsobuje. A došli až k plánu na synchronizované pumové útoky. Přičemž sestrojení bomby by bylo hračkou. Jako nálož by použili dusičnan amonný, jehož strašlivé výbušné síly úspěšně využil terorista Timothy McVeigh v devadesátých letech při útoku na federální budovu v americkém Oklahoma City. Návod na bombu je prý k mání na internetu.

Naštěstí pro Kanadu bylo tou dobou krátce po teroristických útocích na londýnské metro a autobusy - a kanadská tajná služba, přesvědčená, že na řadě může být země javorového listu, zdvojnásobila svou pozornost. Padl jí do hledáčku i Amara a jeho známí. Proto do kroužku propašovala dva informátory - jeden z nich, Shaher Elsohemy, dostal více než 4 miliony kanadských dolarů, ale před soudem trval na tom, že o peníze mu nešlo, že od začátku myslel na mravní a občanskou povinnost kanadského občana. Elsohemy si Amarovu důvěru získal tvrzením, že má strýčka, který vlastní velkou chemickou továrnu. Pak agenti členům "Torontské osmnáctky" přivezli hmotu, kterou vydávali za dusičnan amonný - a když si radikálové začali dodávku přebírat, past sklapla. A jaké je z celé kauzy poučení?

Vůdce teroristického kroužku Zakaria Amara dnes tvrdí, že jeho výklad islámu byl "naivní a povrchní". Nejen to, on se veřejně zřekl svých extremistických názorů a veřejně se omluvil za potenciální škody, které jeho skupina mohla způsobit, kdyby se jí plán povedl. Psychologové tvrdí, že Amara je opravdu schopen se změnit. Brzy se uvidí, nakolik je to pravda, a nakolik chytrá taktika. Už za šest let by kanadská justice mohla Amarovi prominout zbytek trestu. Podmínkou samozřejmě je, že Amara se bude ve vězení dobře chovat - a že experti dojdou k názoru, že islámský extremismus je pro něj definitivně minulostí. Když splní stejnou podmínku jeho spoluspiklenci Gaya a Khalid, dostanou se z vězení ještě dříve, už za dva roky.

Hlavní potíž je však v tom, že mluvíme o špičce ledovce. Prakticky každý měsíc se objeví nová zpráva, že ten či onen nespokojený radikální muslim chystal útok proti západním cílům. A je stále zřejmější, že válčení v Iráku či Afghánistánu je pro to spíše jen záminkou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .