Karel Barták: Česká opozice vytáhla do boje s návrhem migračního zákona EU, který je přitom pro Česko nejlepší možný
Jen málokdy se evropská témata dostanou na pořad Poslanecké sněmovny českého parlamentu. Tuto středu se však čeští populisté, ztělesnění Andrejem Babišem a dalšími protagonisty hnutí ANO a SPD, zasloužili o nápravu, když vytáhli otřepané téma strachu z migrantů a zamávali s ním jako s červeným praporem.
Vláda podle nich souhlasem s tvořící se migrační a azylovou legislativou Evropské unie selhala a zradila národní zájem. Dopustila se toho prý tím, že souhlasila s úpravou, která stanoví, za jakých podmínek Evropa otevře dveře lidem přicházejícím z Afriky a z Asie. Protože my, Češi, tyto lidi na svém území nechceme. Návrh schválený v pátek členskými státy EU nám přitom paradoxně poprvé dává možnost, jak se přijímání migrantů vyhnout.
Čtěte také
Argumentace opozice stojí na chatrných základech. Takzvaný migrační pakt, na kterém se „sedmadvacítka“ shodla po třech letech jednání a sedmi letech tápání, konečně stanoví jasná pravidla pro nakládání s ilegálními migranty v Evropské unii, aniž jednotlivým státům nařizuje, že jich musejí na svém území určitý počet přijmout.
Sám Babiš by měl jásat, že se konečně povedlo definitivně odstranit takzvané relokační kvóty, proti kterým brojil jako premiér v roce 2018. Problém je však v tom, že byly nahrazeny finančními kompenzacemi nebo službami. My přece nic platit nebudeme!
Šéf české opozice, podobně jako maďarský premiér Viktor Orbán nebo polský Mateusz Morawiecki, nechtějí ani slyšet o nějaké evropské solidaritě. Tedy: ani migranty, ale ani finanční či jiná pomoc evropským zemím, přes které přicházejí.
Jednota evropských demokracií
Čtěte také
Česká republika přitom i za Babiše ráda opakovala, že je pro takzvanou flexibilní solidaritu, tedy možnost nahradit povinné kvóty nějakým jiným plněním. Dlouho to nešlo, protože jižní státy, nebo třeba i Německo, trvaly na tom, že se každý musí o nějaké to procento ilegálních migrantů postarat.
Náladu změnila až ruská agrese proti Ukrajině – Česku může dnes sotva kdo vyčítat nedostatek solidarity a pohostinnosti, když má na svém území 340 tisíc Ukrajinců prchajících před válkou, v přepočtu na hlavu nejvíce z celé Unie.
Ministru Rakušanovi se nedávno v Bruselu povedlo dokonce vyjednat, že dokud tito lidé u nás budou, nemusíme se na solidárním zvládání migračního náporu z jihu nijak podílet. Tedy ani platit oněch 20 tisíc eur za jednoho teoreticky nepřijatého migranta odněkud ze Sýrie nebo Eritreje přicházejícího přes Itálii nebo Řecko.
Čtěte také
Rakušan tak nepřekročil svůj mandát, jak je mu vyčítáno, ale naopak jednal pragmaticky, podle nepsaných pravidel evropské spolupráce. Tak, jako jeho kolegové z naprosté většiny demokratických zemí Evropy, včetně našich sousedů Německa a Rakouska, kam většina migrantů směřuje, nebo těch jižních, které jsou migračním tlakem nejvíce postiženy.
Politikové Babišova typu chtějí opět těžit politický kapitál z iracionálního strachu lidí ze snědých cizinců jiného vyznání a odmítají diskusi o tom, co všechno je v sázce. V jejich černobílém světě je jim všechno předem jasné. Předvedli názorně, jaká kampaň nás čeká před volbami do Evropského parlamentu v červnu příštího roku. Tlak ilegálních migrantů na Evropu bude ovšem pokračovat, ať se to komu líbí, nebo ne.
Evropa proto nutně potřebuje pravidla pro nakládání s těmito lidmi; pokud je nebude mít, dojde postupně na obnovení hraničních kontrol uvnitř Unie, zhroucení schengenského systému se všemi velmi neblahými důsledky pro ekonomiky i pro život lidí.
Takové rozvolňování evropského bloku by uvítali národovci a rodící se či potenciální autoritáři toužící po silných národních státech a zatracující integraci. A samozřejmě také cizí vládcové jako Vladimir Putin, pro něhož je jednota evropských demokracií tím největším nepřítelem.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
