Karel Barták: Další smělý plán na snížení emisí

A to je hlavní cíl Zelené dohody pro Evropu, kterou všechny členské země na nejvyšší úrovni uzavřely v roce 2020. Za tímto lapidárním konstatováním ovšem probíhá napínavý a dramatický zápas. Část politických sil v EU se staví stále kritičtěji k naplňování zmíněné Zelené dohody, přejí si jeho zpomalení. Komise je obviňována, že nemíní nic slevit ze svého „zeleného zanícení“.

Čtěte také

Fiala by se měl Green Dealu aktivně bránit, tvrdí novinář Kaiser z Echo24

Na druhé straně má ovšem také významnou podporu – vlády 11 předních západních průmyslových zemí v čele s Německem, Francií, Španělskem a Nizozemskem v otevřeném dopise daly Komisi za pravdu a poukázaly na to, že rozhodná akce proti klimatické změně nebyla nikdy naléhavěji nutná než dnes.

Komise přesto zaváhala, a to tváří v tvář zemědělským protestům, které se přelévají z jedné unijní země do druhé a mají stále jasnější politický podtext. Z navrhovaných opatření pro dosažení 90procentního poklesu emisí zmizela ty kroky, které nejvíce vadily farmářům.

Čtěte také

Petr Janyška: Francie zapomněla na své farmáře, ti se hlásí o slovo

A předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová před poslanci Evropského parlamentu nečekaně odvolala návrh nařízení o 50procentním omezení pesticidů v zemědělství, o který se vede spor už několik měsíců.

Hlavní příčinou této nečekané „pružnosti“ jsou nepochybně nadcházející červnové volby do Evropského parlamentu. Krajně pravicové a euroskeptické formace už delší dobu budovaly své kampaně na odporu proti zelené transformaci, která se v posledních letech stala hnacím motorem evropské integrace.

Soupeření o sympatie farmářů

Zemědělské protesty pro ně jsou doslova požehnáním. O sympatie farmářů začaly proto soupeřit i klasické pravicové formace; těm se Zelená dohoda najednou už nelíbí tolik jako dřív. Farmáři představují necelá tři procenta evropských voličů, mají však mnohonásobně vyšší potenciál, jak o sobě dát vědět, tak jak oslovit veřejné mínění.

Čtěte také

Karel Barták: Selská vzpoura v řadě zemí EU má dopady jak na zahraniční, tak na vnitřní politiku EU

Nikdo si je nechce znepřátelit – ani von der Leyenová. Ta ovšem zároveň ví, že fakta jsou fakta a že zemědělství bude tak či onak muset přispět k záchraně klimatu a naplnění cílů Zelené dohody. Počká si po volbách. Nyní je pro ni hlavní, aby získala dostatečnou podporu pro vlastní znovuzvolení.

Globální oteplování vzrostlo v roce 2023 o 1,48 stupně Celsia; rekordy lámaly jak teploty oceánů, tak tání arktického ledu. Je jasné, že budou pokračovat vlny veder, lesní požáry, nečekané záplavy a další jevy vyvolané klimatickou změnou. Jen za posledních pět let se související ekonomické škody odhadují v EU na 170 miliard eur. Ekonomické ztráty dalece převyšují náklady protiemisních opatření.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Takže: Evropská exekutiva splnila úkol navrhnout doplnění klimatických cílů roku 2050 a 2030 ještě rokem 2040. Vysvětlila, že je to naprosto nezbytné, a povolila trochu zemědělcům, aby upustila páru.

Po prázdninách předloží už nová Komise novému Evropskému parlamentu přesné legislativní návrhy. Možná to bude po volbách snazší. Doufejme. Nebo se politická situace v Unii posune natolik, že to půjde mnohem hůř.  

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz