Karel Höger čte o Pitrýskovi a hovoří o rozhlasovém herectví - 1966
Bylo by nepochybně zajímavé vidět les rukou, který by se kolem nás rozprostřel, kdybychom se měli přihlásit v případě, že jsme v dětství poslouchali pohádky v podání Karla Högera.
Někdo v rozhlase, jiný na gramofonových deskách. Jedni obeznámení s tím kdo to je, jiní s věčnou otázkou co to je za pána, který tak zvláštně mluví, ale nedá se mu odolat a hlavně: jehož vyprávění nezadržitelně vytváří obrázky v naší fantazii. V tento den roku 1966 četl Karel Höger první díl seriálu o malém skřítkovi Pitrýskovi a my můžeme jen obdivovat, jak kultivovaně, ale přitom vlastně civilně dovedl Karel Höger v rádiu vyprávět.
Možná vám Högerovo vyprávění civilní nepřipadá. Snad ho máte za příliš herecké, za příliš stylizované, nepřirozené, vyumělkované, překonané. Budiž, každý máme jiná měřítka, jiné estetické cítění a jinou míru porozumění. Ale jedno je jisté: zkuste nahrávku s Högerovým hlasem pustit malému dítěti. Bytosti, pro kterou měl Karel Höger – jako učitel a později jako herec – výjimečné pochopení, ba co víc, k níž pociťoval obdiv pro její nezkažené, nespoutané myšlení.
Jako by právě ta nespoutanost konvencemi spolehlivě umožňovala okouzlení vypravěčským uměním Karla Högera bez ohledu na dobové styly a herecké výrazivo. Jeho hlas každé malé dítě vtáhne, protože pohádce beze zbytku porozumí. Karel Höger je nesmrtelný coby hlas z dětských nočních stolků. Čím to – řekne si našinec. Odpovědi můžeme snad hledat v úctě, v níž Höger své herectví, potažmo rozhlas, potažmo dětského posluchače choval. Hovořil o tom u příležitosti svých 60. narozenin.
