Karel Hvížďala: AfD a Karl Jaspers
Alternativa pro Německo (AfD), která se zrodila z odporu proti migrantům, prosazuje podle programu ochranu německé národní identity a tradic. Vystupuje proti zelené politice, multikulturalismu, politické korektnosti a je pro tradiční rodinu a posílení národní suverenity. Konkrétní verbální projevy členů AfD na zemské úrovni jsou jiné: Volají po velkém Německu a potřebě zapomenout na vinu za nacistické zločiny.
Její dvojí jazyk prozrazuje, že ve skutečnosti volají po změně současného demokratického systému, jako v Rakousku Herbert Kickl, který to říká zřetelně, a lidé na to slyší.
Čtěte také
To se děje vždy, když vládne stav odcizení vůči politice, kdy státní moc není pociťována jako vlastní věc občanů a autority ztratí respekt. A když vládní politika je nezřetelná, alibistická a bojácná stejně jako její představitel – viz právě dosluhující předseda sociálních demokratů Olaf Scholz.
Proto má jeho strana nejhorší preference od roku 1949: Tehdy měla bezmála 30 procent, vrcholu docilovala za kancléřů Willy Brandta a Helmuta Schmidta, kdy měla přes 40 procent a za Scholze jí poslední odhady připisují 15 procent.
Bývalí kancléři našli odvahu
Oba bývalí kancléři měli odvahu měnit mentální mapu Německa proti většině: Brandt v Polsku v roce 1970 poklekl u pomníku povstání ve varšavském ghettu a Schmidt na konci 70. let souhlasil s umístěním raket Pershing II. v Německu. Scholz naopak neměl odvahu dodat Ukrajině účinné zbraně, i když s ním souhlasilo jen 38 procent dotázaných.
Čtěte také
Tím svými bojácnými postoji nepřímo podporoval AfD, která ústy jednoho ze svých předsedů Tino Chrupalla volala po tom, aby Německo uznalo Rusko jako vítěze války proti Ukrajině, a tím přispělo ke konci války.
To je ovšem recept, na který už jednou Německo doplatilo, když Anglie a Francie povolila Hitlerovi anexi Sudet. Podobně to, co nyní navrhuje AfD, by znamenalo souhlas s anexí Donbasu a Luhaňska. Jako tehdy ústupek otevřel cestu k německé agresivitě, dnešní ústupky by podporovaly další agresivní choutky Ruska.
Každý nečinný je viník?
Absurdní na postojích AfD je i to, že to byl právě německý filozof Karl Jaspers, který jasně upozorňoval těsně po válce, že historie není jen to, co se stalo, ale je vedle řady dobrých věcí také plná situací a jednání, ke kterým nikdy nemělo dojít, a za ně jsou lidé různou měrou odpovědni, tj. nesou na nich svůj podíl viny buď politické, morální či metafyzické.
„Každý, kdo zůstal nečinný, je viníkem,“ napsal v roce 1946 Karl Jaspers, a to si lidé v německých městech, kteří protestují kvůli hlasování CDU/CSU s AfD v Bundestagu uvědomují. A ti, co k snahám AfD mlčí, jsou pasivní, jen přihlížejí a myslí si, že je dobré zapomenout na vinu a zločiny svých předků, otevírají prostor, aby se chyby opakovaly.
Karl Jaspers ve své knize Otázka viny říká: Existencí se člověk stává v mezních situacích, a právě v těch také troskotá. Být člověkem-existencí znamená přiznat si svou vinu, kdo to nedokáže, není celým člověkem.
A ti, co volají kdekoliv po zapomenutí viny a hovoří o tlusté čáře za minulostí, nechtějí celé lidi, ale jen masu, s kterou se dá snadno manipulovat.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
