Karel Hvížďala: Ferdinand Peroutka, obezřetný realista
„Poměry se změnily rychleji než nervy a zvyky. Než nás nacistický kyj omráčil, byli jsme, jako všechny evropské státy s výjimkou Ruska, stát s liberalistickým hospodářstvím v rozmachu. Když jsme zase procitli, shledali jsme, že jsme ,vyvíjející se socialistický stát‘, s depresí počátků. Mimo to: ty společenské vrstvy, které jsme si zvykli vídat v popředí, byly odsunuty.“
„Jejich místo zaujaly vrstvy nové, které si nepočínají vždy příjemně a ohleduplně a někdy si dokonce dávají záležet na tom, aby vypadaly nemile.“
Čtěte také
To jsou slova z komentáře Ferdinanda Peroutky s názvem Když spáč procitne, která napsal před 80 lety. Tedy krátce po 2. světové válce, kdy se vrátil z koncentračního tábora a ujal řízení Lidových novin. A tímto článkem otevřel i souborné vydání svých textů z počátku roku 1947 s názvem Tak nebo tak.
Připomínám tuto knihu Ferdinanda Peroutky právě v tuto dobu z několika důvodů. Zaprvé proto, že i dnes převládá v naší civilizaci pocit, že politické poměry se zase zásadně mění a lidé nevědí, jak to dopadne.
Zadruhé, protože změny, které prožíváme, probíhají opět rychleji, než na co jsme byli zvyklí a neměli bychom doufat jako tenkrát, že dějiny se musí vrátit zpět.
Čtěte také
Zatřetí proto, že většina lidí zná Ferdinanda Peroutku jako autora Budování státu a šéfredaktora Přítomnosti z 20. a 30. let minulého století nebo jako hlavního komentátora Svobodné Evropy z doby, kdy žil v exilu v New Yorku. A začtvrté proto, že Ferdinand Peroutka se narodil právě před 130 lety, 6. února 1895 v Praze.
Ale činím tak i proto, že právě on už tehdy pochopil, a tvrdě nesouhlasil s tím, že proměna společnosti má jen svou hmotnou stránku. Snažil se důrazně upozorňovat, že vedle hmotné stránky má sociální a hospodářská otázka i stránku duchovní.
Peroutka tehdy napsal: „Začne-li se společnost měnit s vyloučením ducha a jeho kontroly, je výsledkem vždy násilí.“ Proto zahájil zápas za duchovní rozměr revoluce. A neměl to snadné, protože tehdy nebylo v módě myslet, ale žádat, volat, plédovat či dávat najevo rozhořčení a hněv. I v tom se dnešní doba podobá tehdejším časům.
Spravedlnost potřebuje svobodu
Ferdinand Peroutka věděl po zkušenosti s nacismem, a to platí i po naší zkušenosti s tzv. socialismem, že spravedlnost potřebuje svobodu a že všechny svobody závisí na svobodě slova.
Proto, když se přistihl sám, jak taktizuje při redigování textů Michala Mareše pro Dnešek i textů Zdenka Slouky pro Lidové noviny, a 28. února 1948 dostal výpověď, odešel do exilu, kde také v New Yorku v roce 1978 zemřel.
Ladislav Fikar, později šéfredaktor Československého spisovatele a jeden ze zakladatelů české nové filmové vlny z 60. let, který Peroutkově budoucí ženě Slávce pomáhal vystěhovat jeho věci z redakce, prohlásil: „Tohle si my komunisté jednou odskáčeme.“
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
