Karel Hvížďala: Václav Bělohradský – nikdy nebudu váš

Jeho myšlenka platí dodnes, a dokonce možná o něco víc než tehdy, protože řada lidí se po roce 1989 zvýšených očekávání s touto novou zátěží nedokázala vypořádat.

Čtěte také

Mohli jsme být dědicové Rakouska-Uherska, kdybychom Československo stavěli na demokratických principech, myslí si Bělohradský

Paternalismus jim chybí. To Bělohradský ví, ale je přesvědčen, že z diskuse nemá být nikdo vyloučen. Debata se podle něho má vést o všem, i o tom, je-li zeměkoule placatá, abychom se dozvěděli, co si lidé myslí.

Jméno Václava Bělohradského znám z konce 60. let ze Sešitů a osobně jsme se setkali až v exilu. Nejprve mě ale zaujal doslovem ke Kacířským esejím Jana Patočky větou: „Pravda přestává být korelátorem individuálního vědomí a stává se produktem organizačních aparátů.“ Citoval jsem ji v knize České rozhovory ve světě.

Na periférii či ve středu

Osobně jsme se setkali v roce 1981. Václav byl k nepřehlédnutí: vysoký, štíhlý, s delšími vlasy a patkou přes výrazné čelo, nosil malé kulaté brýle jako James Joyce a pohyboval se jako Jacques Tati ve filmu Prázdniny pana Hulota. Z domova si přinesl dar bezprostřednosti, od Italů se naučil mluvit rukama.

Čtěte také

Učit Čínu lidská práva mně připadá od České republiky směšné, říká Václav Bělohradský

Od té doby jsme se scházeli často nejen v Bonnu a v Janově, ale i na horách v jižním Tyrolsku, kde jsme společně trávívali Vánoce i Silvestra. Tam se taky zrodila myšlenka, abychom naše noční rozhovory zaznamenali v knize, které jsme dali název Myslet zeleň světa.

Václav o mně tvrdil, že jsem byl jeho modelovým neodborným čtenářem, který ho naučil hledat obecně srozumitelný způsob, jak o filozofii mluvit. A Václav mě zase přivedl k zájmu o sociologii. Náš rozhovor vydal v Praze v edici Expedice Václav Havel, a díky tomu se zrodila další kniha Dálkový výslech Václava Havla.

Václav Bělohradský byl pro mě první nejdůležitější člověk, kterého jsem v exilu poznal. Moc dobře si pamatuji na jeho větu: „Jsem rád, že mohu žít na periférii, neboť jsem přesvědčen, že jen tam se může zrodit něco nového... Střed je vždy oslepen sám sebou, podléhá módám a chybí mu odstup. Kafka a Musil to jen dokazují.“ Proto jsem byl velice překvapen, když po návratu do Prahy se pohyboval dlouho ve středu, a to nejen vedle Václava Havla, Václava Klause, ale i Miloše Zemana a když vystoupil na sněmu ANO Andreje Babiše.

Karel Hvížďala, komentátor|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Pravda ale taky je, že ať se pohyboval na periférii, či ve středu, vždy inspiroval a provokoval vlastním originálním myšlením. A nejspíš proto dnes říká: „Kdybych měl znovu možnost volby, méně bych publikoval a víc bych v životě budoval pevné vztahy.“

Filozof Václav Bělohradský se dnes, 17. ledna, dožil 80 let. Přejeme mu do dalších let hodně síly a aby na politiky zase křičel: „Nikdy nebudu váš! Vždycky je třeba pomáhat poraženým!“

Autor je publicista