Kateřina Perknerová: Dezinformace a názory. To je rozdíl
Pravda je pravda, ne skoro pravda, nebo o kousek méně pravda. Řekl před několika lety na konferenci o nové společenské smlouvě právník Karel Havlíček. V době, kdy jsou sociální sítě zaplaveny smetím výmyslů, konstrukcí a fikcí, jejichž cílem je tvářit se jako čirá pravda, jde o tezi stále hůře uchopitelnou. Nikoli v její podstatě, nýbrž projevu.
Experti na ministerstvu vnitra, kteří sepsali pro vládu materiál o komunikační strategii, tvrdí, že je právně obtížné přesně definovat, co je dezinformace. I proto, že jejich profesionální výrobci do nich často přidávají kousky pravdy, eventuálně předkládají jen výseky reality.
Čtěte také
Politici by měli být v dané oblasti perfektně školeni, respektive jejich týmy by jim měly průběžně dodávat neprůstřelné argumenty, jež by snadno a srozumitelně vyvrátily lži. Soustředit by se na to měli i kvůli tomu, co jim vzkázal ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka, který uvedl, že dezinformace kontarozvědka považuje za jedno z největších bezpečnostních rizik současnosti.
Jak soudí Rakušanovi analytici, je kupříkladu zásadní, zda obyvatelstvo přijme jako fakt, že za energetickou krizi včetně zdražování elektřiny a plynu může výhradně ruský prezident Putin, nebo uvěří-li, že za jejich trable se splácením složenek je zodpovědná neschopná vláda, jež jim nijak nepomáhá. Podstatné také je, který ministr lidem tyto věci vysvětluje.
Žonglér s myšlenkami
Třeba pirátský šéfdiplomat Jan Lipavský je od začátku války na Ukrajině velmi aktivní, vůči Putinově agresi nesmlouvavý a ve svém pohledu na Rusko přesvědčivý. Právě k němu se ale váže otázka, zda je schopen rozlišit cílené dezinformace, proruské postoje a záměrné nepravdy od odlišného názoru, který se opírá o jiné argumenty, než používá ministr.
Čtěte také
Je známo, že Ondřej Ditrych, ředitel Ústavu mezinárodních vtahů jako příspěvkové organizace ministerstva zahraničí, poslal dva vytýkací dopisy Petru Drulákovi, který zde po ukončení diplomatické mise ve Francii působí na poloviční úvazek. V nich píše, že šíří konspirační narativy, vyjadřuje se nekorektně a účelově zobecňuje.
Druláka v otevřeném dopise Janu Lipavskému podpořili lidé jako Matěj Stropnický, Ilona Švihlíková nebo Lubomír Zaorálek. V něm uvádějí: „Není naším cílem zde sepisovat ani zkoumat Drulákovy veřejně prezentované názory, s nimiž můžeme, nebo nemusíme souhlasit. Nic to ale nemění na tom, že zcela zásadně odmítáme snahu Vaši, Vám svěřeného úřadu a jemu podřízeného vedení Ústavu mezinárodních vztahů profesora Druláka umlčovat, umravňovat, vyvíjet na něj nátlak a hrozit mu vyhazovem z práce.“
Čtěte také
Zajímavé stanovisko v daném sporu zaujal prezidentský kandidát a bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer. „Ve francouzštině existuje výraz agitateur idée, což můžeme přeložit jako žonglér s myšlenkami. A to je Petru Drulákovi vlastní. Některé jeho názory jsou úplně šílené, ale z hlediska podnětů k přemýšlení a zpřesňování argumentace je pro mě zásadní, aby mohl mluvit. Otázka je, kde. Možná bychom této příležitosti mohli využít a zamyslet se, jestli náhodou ústav není zralý na zavření nebo převedení do nové existence, která nebude podřízena ministerstvu zahraničí,“ řekl Deníku.
Čímž vlastně potvrdil Drulákova slova, že „demokracie přestává ve chvíli, kdy vám řeknou, že nemáte právo na vlastní stanovisko“.
V době, kdy je nepřítel za humny, je asi jednodušší hodit do jednoho pytle prodavače cinknutého zboží a poctivé hledače jiného nasvícení skutečnosti. Dělat se to ale musí, protože umlčet intelektuály je stejně nebezpečné jako dávat prostor dezinformátorům.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
