Kateřina Smejkalová: Vyšší minimální mzda není přehnaný požadavek
Spolu s blížícím se přelomem roku, kdy se minimální mzda obvykle navyšuje, se nejnižší možné ohodnocení práce opět dostává intenzivněji na přetřes. Aktuálně činí 17300 Kč hrubého a pobírá ho kolem 150 000 lidí, přičteme-li k nim členy jejich domácností, ovlivňuje tak materiální situaci několika stovek tisíc lidí u nás.
Odbory požadují navýšení na 19500 Kč, tedy o asi 12 procent, což představuje jen o málo víc, než o co čeští zaměstnanci meziročně kvůli inflaci reálně přišli. Konkrétní stanoviska zaměstnavatelů a vlády ještě známa nejsou, průběžně se ale vyjadřují zdrženlivě až odmítavě. Zhusta se objevují též expertní komentáře tvrdící, že by takové navýšení bylo nezodpovědné, protože by jen dál roztáčelo inflaci.
Čtěte také
Toto tvrzení ovšem sotva obstojí, a to jednak čistě právě proto, že by si nejméně vydělávající lidé reálně polepšili jen drobně, z velké části by šlo hlavně o obnovení jejich dřívější kupní síly. Ta je v mezinárodním srovnání tak jako tak nízká – kupříkladu zaměstnanci na německé minimální mzdě si toho z ní mohou pořídit až dvakrát víc. Jejich čeští protějšci tedy určitě žádným rizikovým konzumem nehýří.
Kromě toho je v mezičase již potvrzeno, že aktuální inflace není v žádném případě primárně tažena přemrštěnými mzdovými požadavky, ale naopak nadměrnými zisky na úkor rostoucích cen a propadajících se reálných mezd. Využívat neexistující hrozbu mzdově-inflační spirály proti těm nejméně vydělávajícím, kteří bojují o schopnost poplatit alespoň nejzákladnější potřeby, tak hraničí s nemravností.
Chudoba navzdory práci
Česká minimální mzda znamená chudobu navzdory práci na plný úvazek dlouhodobě a aktuální krize problém jen zhoršila. Existuje mezinárodní expertní shoda na tom, že chudý je ten, kdo vydělává méně než 60 procent mzdového mediánu dané ekonomiky, pro Česko tedy pod zhruba 22 tisíc hrubého. Český stát i zaměstnavatelé tak u nás skrze nízkou minimálku část zaměstnanců systematicky k chudobě odsuzují.
Čtěte také
Indikátory, které se dívají i na výdajovou stránku věci, tedy jaké základní potřeby je třeba ze mzdy pokrýt, dochází k ještě dramatičtějším závěrům: například nástroj tzv. minimální důstojné mzdy ukazuje, že nutným výdajům by odpovídal dokonce víc než dvojnásobek aktuálního zákonného minima.
Za této situace je pozoruhodné, že českým zaměstnavatelům dlouhodobě jejich odpor k razantnějšímu navyšování nejnižších výdělků prochází. Možná by bylo na čase, aby směrem k nim častěji zaznívalo, že pokud si nemohou dovolit svým zaměstnancům platit alespoň tolik, aby je nenechávali v chudobě, pak si musí svůj byznysový plán buď lépe promyslet, nebo od něj upustit, protože očividně není funkční.
Přes vyšší mzdy k vyspělejší ekonomice
Čtěte také
Ani ekonomové koneckonců pro budoucí rozvoj českého hospodářství, který vláda spolu se zaměstnavateli v posledních týdnech intenzivněji promýšlí, neradí nic jiného – totiž se s pomocí tlaku na mzdy postupně mizerně placené práce s nízkou přidanou hodnotou zbavit.
Vláda prozatím naopak uplatňuje strategii dorovnávání nízkých mezd v o to větším objemu na dávkách, čím nižší mzdy oproti stoupajícím cenám jsou. V zemi, kde čistá minimální mzda už pomalu nepokryje ani holý nájem nebo se z ní dá pořídit jen několik větších rodinných nákupů potravin a nic dalšího, tím de facto dotuje typ byznysu, o který sama do budoucna už nestojí.
Zvýšení zákonné minimálky tak je záhodné z mnoha různých perspektiv, zatímco s ním spojená rizika obvykle zveličována. Od nadcházejícího tripartitního vyjednávání na toto téma bychom měli žádat přinejmenším komplexnější a kritičtější debatu než obvyklé zaměstnavatelské a vládní veto s lakonickým odkazem na přehnanost požadavku. Očekávat za práci aspoň o málo víc než chudobu je totiž opakem přehnaného.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
