Kdo ji má větší? „Dýňožrouti“ z belgického Kasterlee opět poměřili síly a zahanbili všechny dýně světa
V říjnu končí sklizeň dýní a lecjaký zahradník se chce pochlubit svými výpěstky. Nejinak je tomu v Belgii. Tamní pěstitelé ovšem patří mezi světovou špičku. Vypěstovat umí i kousky, které váží tolik co menší auto. Zpravodaj v Belgii Viktor Daněk se proto nedávno vypravil do vlámského městečka Kasterlee na severu země na tamní každoroční pěstitelský šampionát.
„Nacházíme se v Kasterlee, žije tady hodně pěstitelů, kteří umí velké dýně. A když říkám velké, myslím tím 500 kilo a možná i tunu,“ popisuje Paul Boonen a rozhodně nepřehání. Vede klub, ve kterém se sdružuje na pět desítek místních pěstitelů několikasetkilových dýní.
„V pěstování dýní tady máme tradici, lidé se tomu věnují od malička. Je to fascinující, dýně rostou jen sto dní. Představte si, že takový tunový kolos byl na začátku léta jen úplný drobeček. Rostou přímo před očima, za den mohou nabrat i 20 kilo váhy.“
Letos Paul Boonen do soutěže přihlásil i svou vlastní dýni. Už je připravená na vážení na paletě spolu s dalšími, a když se mezi nimi procházím, připadám si jako trpaslík. Všechny dýně tu jsou ohromné. Kdybych chtěl rukama obejmout dýni pana Boonena, tak bych k tomu potřeboval ještě nejméně jednoho, spíše další dva lidi. „Můžeme dýním změřit jejich průměr, a to už tušíme, kdo asi vyhraje. Ale rozhodne až zvážení.“
Čtěte také
Zábava je v plném proudu, návštěvníci popíjejí pivo, samozřejmě dýňové, ale jak se blíží závěr soutěže, atmosféra trochu houstne. Lidé vstávají ze židliček, vážení dýní pozorují z první řady a sledují, kdo obsadí první místo.
Tykve mají vlastní kategorii
Svou vlastní kategorii mají tykve, protože nedorůstají takových rozměrů jako dýně. „Mám velkou radost, překonal jsem evropský rekord o jeden kilogram,“ chlubí se mezitím Jens Segaert, teprve 18letý mladík, který do soutěže přihlásil svou zelenou tykev o rekordní váze 781 kilogramů.
Pěstitelského koníčka si našel ve 14 letech. „Začali jsme soutěžit s kamarády, první rok se nám podařily čtyřsetkilové kousky, tak jsme na tom ještě zapracovali – a teď jsme tady.“
Čestný titul šampiona
V kategorii dýní se letošním šampionem stal opět místní – Luc Vanheuckelom s dýní, co má bez 19 kilo tunu. „Být belgickým šampionem je jen čestný titul. Ale v klubu plánujeme večírek, takže to oslavíme,“ říká.
Příliš ale nejásá. Není to jeho první úspěch a letos je trochu zkalený. Jiný z členů místního klubu totiž vypěstoval dýni větší. Nejspíš bude mít kolem tuny a dvou set kilogramu, do belgického šampionátu ji ale nepřihlásil, aby ještě porostla a zabodovala na mistrovství světa.
A v čem tajemství pěstování takových gigantů spočívá? „V prvé řadě musíte mít v dobrém stavu půdu, je potřeba si také obstarat kvalitní semeno a v neposlední řadě je to štěstí. Bez něj to nejde, dýně může při tak rychlém růstu prasknout a je konec.“
„Vítězové“ skončí na kompostu
Vítězům předává ceny starosta Kasterlee Ward Kennes, který je po právu na zdejší tradici pěstování dýní pyšný. Přestože se místním dříve trochu posměšně přezdívalo pompoeneters – dýňožrouti. „Patřili jsme mezi velmi chudé regiony a dýňová kaše bývala typickým jídlem pro nižší vrstvy. V posledních letech se nám ale povedlo z naší přezdívky vytvořit přednost,“ vysvětluje starosta, který je rád, že se mistrovství podařilo uspořádat i navzdory pandemii.
Byť se kvůli ní museli organizátoři uskromnit. „Letos je to tady poměrně malé. Ale za normálních okolností organizujeme v centru ještě dýňové trhy, na které chodí pravidelně kolem deseti tisíc lidí.“
Ceny jsou rozdány, večer se tady bude slavit a vítězné dýně? Ty čeká nelichotivý osud. Všechny skončí na kompostu.
Související
-
Dýně, královna podzimní kuchyně. Nechte se inspirovat recepty šéfkuchaře
K podzimu neodmyslitelně patří některá sezónní jídla. Zdeněk Kubíček, šéfkuchař z ústeckého zámečku Větruše si pro vás přichystal pár receptů z dýní.
