Kdybych byl žena, používám kávu jako parfém. Směje se téměř rozený „kavárenský povaleč“ Petr Voldán

Petře, já mám svoji klasickou, rozpustnou. Je to kvalitní káva?
Neslyšel jsem na ní moc dobrého v poslední době. Jak natáčím náš nový letní voňavý kávový seriál, asi bych do ní šel jedině v krajním případě. Ale trošku se ohradím proti tvému označení. Jsem milovník kávy, to ano, ale s termínem znalec už bych byl zdrženlivější.

Petr Voldán a Jiří Sýkora při voňavém putování za kávou|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Ale víš o kávě asi mnohem více než obyčejný spotřebitel. Protože káva je tvoje vášeň.
To je a ještě také kávové hrnečky. Ale pokud jde o kávu, tak teď vím ještě mnohem víc z posledních zhruba 14 dnů, tří neděl, protože při natáčení seriálu o kavárnách východočeského regionu jsem se o kávě mnoho zajímavého dověděl. Například i to, že se dají dělat kávové šperky, které jsou i voňavé. Návrhářka, která tyto šperky dělá, původně z Trutnova Eva Cello, je vytváří pro spoustu světových pražíren, protože jsou hrozně populární. Tak to jsem třeba o kávě nevěděl. Pít ano, ale šperk z kávy, proč ne?

V kavárně se musí chvilku zůstat. Má nastat takové zpomalení, klid. Skoro bych řekl, že v kavárně jsem nejraději sám.
Petr Voldán, novinář a publicista

Mluvíme o seriálu, který budeme vysílat o prázdninách. Tvé prázdninové putování po východočeském regionu, Královehradecký i Pardubický kraj?
Zahrnu i Pardubice, protože přeci jen ten královéhradecký rybníček s tou kávou není až tak úplně veliký. Takže přidám samozřejmě i uzlové body spojené s kávou třeba v Pardubicích. Stejně všichni mají popíjení kávy spojeno v velkými městy, kavárny a podobně. Ale dnes už to tak úplně neplatí. Člověk vyjede do Police nad Metují a je tam kavárna, která se jmenuje Krafárna, což se mi hrozně líbí. Do slušné a příjemné kavárny se dá sednout i v Jaroměři nebo v Jičíně nebo kdekoliv jinde. Zjistil jsem, že své si o kávě řekla i Magdalena Dobromila Rettigová. Takže myslím, že do kávového seriálu dost zajímavostí posbírám.

Voňavé cestování s Jiřím Sýkorou, který v Pardubicích pokračuje v rodinné tradici pražení kávy

• Upravit
• Smazat

Tentokrát budu cestovat s Jiřím Sýkorou. Ten v Pardubicích pokračuje v rodinné tradici pražení kávy. Tak se vydáme hned do několika světadílů. Cílem budou kávovníkové plantáže, kde si prodejci kávy přímo na místě vybírají z různých druhů tu správnou, pro jejich zákazníky nechutnější. 

U kávy se výborně povídá. Tak by mě zajímalo, s kým ty jdeš nejraději na kafe, aby sis popovídal? Třeba s manželkou? Zase na druhou stranu víme, že ženy raději chodí asi s jinými ženami na kávu.
Moje žena pije kafe hrozně rychle. To není kavárenský povaleč jako já. Protože když přijdeme do kavárny a dáme si kafe, tak než já to své malinké espreso usrkám, tak ona už má to své mnohem větší samozřejmě, buď je to nějaké latté nebo něco podobného, dávno v sobě. A už říká, jestli nepůjdeme. To není správný kavárenský přístup, protože v kavárně se musí chvilku zůstat. Teď jsem slyšel zajímavou příhodu. V jedné kavárně si stěžovali, že tam přišel člověk, který říkal a máte tu denní tisk? Oni říkali, ne ten tu nemáme. Tak nejste kavárna. To také leccos vypovídá o atmosféře, jaká v kavárnách vládne. Tam má prostě nastat takové zpomalení, klid. Skoro bych řekl, že v kavárně jsem nejraději sám. Dám si tam třeba pracovní schůzku, to ano, ale to už není to pravé kávové povalování se. A vychutnávání si kávy.

Káva, kafe, kavárna (ilustrační foto)|foto:Fotobanka Pixabay, CC0 1.0

Na noviny byly dříve v kavárnách i takové starodávné dřevěné držáky.
To pořád ještě existuje, vrací se to. Někde mají časopisy a všechno možné. Ale je zajímavé, že populární dříve v prvorepublikových kavárnách, a to také do seriálu dostaneme, byl karban. Hrálo se hodně s kartami nebo různé biliáry a tak. Samozřejmě s kávou v kavárnách se váže i hudba. Ne tedy, když tam někdo šoupne nějakou rozhlasovou stanici, aby to bylo jednoduché. Musí to být stylová muzika. Třeba, pokud jde o kavárny náchodské spojené s Josefem Škvoreckým, jsme získali jeho zajímavou unikátní nahrávku. Vlastně je to muzikál, který vytvořil Josef Škvorecký. Nikdy se nehrál, ale zkoušel se. Bassaxofon se to jmenuje. A my do seriálu dáme zvukovou ukázku. Je to také pod dojmem onoho kavárenské povalečství.

Petr Voldán: Kafe s Heydrichem - až moc silná káva

• Upravit
• Smazat

Jsou jména, která u většiny lidí vyvolávají docela jasné souvislosti. Někdy i ty nepříjemné. Co víc dodávat k titulku dnešní glosy Petra Voldána „Kafe s Heydrichem – až moc silná káva“, než poslechněte si teď, co takové téma u autora vyprovokovalo:

Celé prázdniny vždy v neděli po 18. hodině budeme vysílat tvůj seriál o kávě. Jak se jmenuje? Tajemství s vůní kávy?
Po stopách kaváren východočeského regionu, řekněme.

Zastavme se u Francie a pití kafe.
Myslím si, že kdo někdy přijel do Francie, tak kromě vína si kávu musel také dát. Je to samozřejmě ve Francii taková trošku jiná pohoda než jinde. Oni ti Francouzi totiž opravdu, už jsme o tom mluvili, ten běh života v kavárně hodně zpomalí. A líbí se mi tam hodně ono spojení kavárny a umění. Spousta uměleckých kaváren nebo kaváren, kde člověk na umělce narazí. Pokusil jsem se to i do toho seriálu promítnout vždy nějakým citátem. Do každého dílu dávám jako citát. V tom prvním dílu to bude zvláštní citát. Kdybych byl žena, používám kávu jako parfém. Což se mi hrozně líbí, protože to odkazuje na kávovou vůni. A ve třetím dílu budeme mít citát trochu delší, který se už váže i k oné Francii. Jakmile se káva ocitne v žaludku, nastane obecné pozdvižení, začínají se objevovat nápady, přirovnání se množí, papír je popsaný. Káva je tvůj spojenec a psaní přestává být bojem. To máš i návod, ale dává nám ho Honore de Balzac.

Káva - kavárna|foto:Pexels, CC0 1.0

Kde jsi Petře pil vůbec nejlepší kafe?
To se dá těžko říct, protože já znalec nejsem. Já kávu dělím na tu, která mi chutná nebo nechutná. Spíš jsem na sladší druhy než na ty ostré a kyselé. Ale mám rád prostě výbornou kávu. Ono se už teď dost špatně narazí na špatné kafe, protože pražíren je spousta i u nás. A zajímají mne kavárny. Třeba skleněná kavárna v jižní Koreji na ostrově Čedžu, kterou doplnil v uvozovkách skleněným nábytkem náš Bořek Šípek. Tak to je zážitek. Ale i v Praze známá architektka Eva Jiřičná, která se nám mimochodem také v seriálu svěří se svým vztahem ke kávě, je kávomanka. Nechci říct povalečka. Ona třeba projektovala v Praze také skleněnou kavárnu. Takže ono spojení kávy s uměním a architekturou máme také doma.

Jak si vychutnat kávu? Bez cukru, bez mléka a hlavně rychle, radí barista Jan Komárek

Kávu si vychutnáte jedině bez cukru, bez mléka a hlavně rychle. Alespoň podle bronzového medailisty z mistrovství světa v degustaci kávy z roku 2013, které proběhlo ve Francii v Nice.

A tady u nás ve východních Čechách jsou originální kavárny?
Jsou kavárny, které přijedou na kole, jsou lázeňské kavárny i s nádechem první republiky, jako třeba v Lázních Velichovky. Už se zase také vrátily kino kavárny. Takže se dá opravdu vybrat. A doufám, že to dokážeme alespoň trošku zmapovat.

Vždy v neděli po 18. hodině to budou to takové desetiminutovky.
Doufám, že budou voňavé. A máme tam i dobrou, takovou kavárenskou hudbu. Zvukový mistr Leoš Sedláček si s tím opravdu hraje, když to stáčíme. Takže, když si někdo na těch 10 minut k tomu našemu vysílání udělá kávu, tak to bude příjemná letní pohoda.

Co ty, Petře, léto a prázdniny? Přes rok se docela dost pracovně nacestuješ. Takže jsi raději v létě doma?
Ani moc cestování nechystám. Koncem létá asi jen zase do Londýna na pár dnů. Už tam mám samozřejmě pár tipů na různé zajímavé kavárny. Ale nebude to jenom o nich. Protože chystáme další seriál Postřehů odjinud tentokrát z Gruzie. Takže teď zrovna mám na stole podrobnosti o tom, kde je nejzajímavější natáčet o vínu v Gruzii, kolébce vína. Nebo proč Batumi, lázeňské město, dostalo evropského Oscara za turistiku. Tím teď žiji, ale doma.

Jakub Schmidt a Petr Voldán ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak přejeme hezké léto, hezké prázdniny. Samozřejmě i s voňavou kávou.
Tobě a posluchačům přeji totéž. Na shledanou.