Když příroda léčí. Nejúspěšnější lék všech dob má základ v břízách, objevili ho náhodou, popisuje známý biochemik

Pane profesore, vaše oblast výzkumu se jmenuje Biologicky orientovaná syntéza. Dá se říct, že to jsou látky, které příroda mohla vytvořit, ale zatím je nevytvořila?

Svým způsobem ano. Na jedné straně by je příroda mohla vytvořit a bude toho schopná, na druhé straně se díváme, jak to příroda dělá, a uděláme to podobně jako přírodní sloučeniny. Například aspirin je velmi blízký přírodě. Základ aspirinu najdeme v břízách, chemikové ho ve své době trochu modifikovali a teď je aspirin nejúspěšnějším lékem všech dob.

Aspirin je ale poměrně starý lék – nepoužíváme ho sice tisíce let, ale také to není výkřik poslední doby.

Není, souhlasím. V té době ho vytvořili náhodou. A měli štěstí, protože aspirin má jen málo vedlejších účinků. Dnešní léky se objevují jinými způsoby, ale to zásadní uvažování – když to příroda dělá, může to být dobré a léčit nemoci – tu je pořád.

„Přírodní“ versus klasické léky

Kdybychom porovnali „léky inspirované přírodou“ a jiné druhy získávání léků, jaké jsou výhody a nevýhody?

Když vytváříte molekuly léků, vždycky je otázka, kde začít. Je to ten výchozí bod. A v lékovém průmyslu často začínají tam, kde vědí, že to nějak zabírá. Buď mají nějakou sloučeninu, která funguje dobře, nebo hledají sloučeniny, které vykazují aktivitu, a pak vycházejí odtud. Já říkám: příroda vytvořila takové molekuly, aby působila na lidské tělo. Někdy to nemoci způsobuje, ale jindy to může vést k léčbě nemocí. A když to příroda vytvořila, tak si to vezmu za výchozí bod.

V tuhle chvíli ještě nevíme, jaké to bude mít vedlejší účinky, ty vyplynou až časem. Ale přece jen, mají „léky inspirované přírodou“ nějaké výhody oproti ostatním?

Nevím (smích), nemohu odpovědět. Není lék bez vedlejších účinků. Jsou tu vždycky. Ať na to jdeme jakýmkoli přístupem, pokaždé musíme zjistit, jaké jsou vedlejší účinky. A nemohu říct, jestli přístup, o kterém tu mluvíme, je lepší. Stejně to musíme prozkoumat. Vytvářejí se sloučeniny, v určitou chvíli postoupí do klinického testování a tehdy vyjdou najevo vedlejší účinky. Mezi tím je řada pojistek a rovnovah, jak zamezit vedlejším účinkům. To platí pro všechny přístupy.

Léky proti covidu

Našli bychom látky inspirované přírodou i mezi léky proti covidu?

Nic, o čem bych věděl. Máme jen jeden lék proti covidu, jednu sloučeninu od Pfizera, která vznikla úplně jiným přístupem. Podívali se na protein viru, který má určitou funkci, a řekli si – podíváme se, co dělá, a vyvineme látku, která ho zablokuje. A byli úspěšní. Biologicky inspirované to nebylo. A musíme Pfizeru pogratulovat, že se jim to podařilo během měsíců. Obvykle to trvá roky. Byla to skvělá práce. Znám od nich několik lidí, kteří na tom pracovali, a jsou to opravdu dobří vědci.

Čtěte také

iROZHLAS

Paxlovid v Česku ještě nebude. Ministerstvo se na dodávkách léku proti covidu-19 nedohodlo s Pfizerem

Lék od Pfizera, o kterém mluvíte, Paxlovid, je teď v podstatě jediný široce používaný antivirotický lék proti covidu v Evropě. Proti covidu se ale používaly také protilátkové léky podle našich vlastních protilátek. Ty byly inspirované přírodou?

Jsou vyvinuté podle imunitního systému člověka. Imunitní systém rozpoznává vetřelce, rozpoznává struktury, proti kterým chce bojovat. A farmaceutický průmysl využívá této vlastnosti, aby vyvinul protilátky, které vyrábí externě. Aby šly po strukturách, které chceme zastavit. To je jeden z nejúspěšnějších přístupů k vývoji léků za několik desetiletí.

Mohou se protilátky stát základem pro další výzkum?

Samozřejmě. Protilátkami se zabývá intenzivní výzkum. Někdy se kombinují s přírodními produkty. Máte třeba velmi toxický přírodní produkt, který nemůžete použít samotný jako lék. Můžete ho ale spojit s protilátkou, která ho navede k určité buňce nebo orgánu. Chrání ho, aby nedělal něco nevhodného, a na správném místě ho uvolní, aby plnil svůj úkol. Používá se to k léčbě rakoviny. Ty sloučeniny jsou velmi toxické a zabíjejí, a zabíjet potřebujeme nádorové buňky.