Klára Vlasáková: Veřejné sbírky jsou skvělé, zároveň však ukazují problémy systému
Stomilionová sbírka pro dvouletého chlapce se vzácným genetickým onemocněním. Přes 50 milionů vybraných na sbírce Pomoc zasaženým tragédií na FF UK. 12 milionů na pomoc rodině obětí střelby z Klánovic. Když si člověk projde veřejné sbírky za poslední měsíce, vidí, že v Česku solidarita může fungovat.
Všechny vyjmenované případy vzbudily nebývalou vlnu zájmu a sounáležitosti. Sbírka pro nemocného chlapce měla na začátku stanovený zdánlivě nerealistický cíl 100 milionů. S jeho dosažením rodina ani nepočítala a sbírka pro ni představovala podle slov otce zoufalý pokus. Nakonec se však podařilo vybrat těžko uvěřitelných 151 milionů.
Čtěte také
Také krátce po střelbě na filozofické fakultě vznikly sbírky na pomoc všem, které tragédie zasáhla. A nezapomnělo se ani na rodinu z Klánovic, jejíž členové patřili k prvním obětem střelce. Tyto a další sbírky dobře ukazují, že v Česku vidíme slepé skvrny systému, ve kterém žijeme.
V případě nemocného dvouletého chlapce pojišťovna odmítla proplatit léčbu. Rozhodnutí, které je lidsky jen těžko pochopitelné, mělo u Čechů a Češek velkou odezvu, a cílová částka tak byla vybrána za několik dní.
Podobné případy ukazují, že jsme stále schopni určit, kdo je potřebný a kdo přitom propadává systémem. Lidi se dovedou semknout a po malých částkách se složit na sumu, která může být pro příjemce zásadní. V mnoha případech – především u pozůstalých – samozřejmě nelze mluvit o tom, že by peníze mohly na bolesti a ztrátě něco změnit, ale zároveň představují alespoň pokus, jak následující měsíce rodinám ulehčit.
Čtěte také
Jenže není možné spoléhat se pokaždé na to, že nám v případech nouze a osobních tragédií pomohou lidé, kteří se po stovkách složí na komplikovanou léčbu, speciální pomůcky nebo „jenom“ běžný život. Ve všech vyjmenovaných případech byla štědrost a solidarita přispívajících skutečně zásadní, ale zároveň to pokaždé nemusí dopadnout takhle pozitivně.
A tady je už jen krok od toho uvědomit si, že tou největší oporou v případech krize by neměli být drobní dárci, ale spolehlivé veřejné instituce.
Vybraných 151 milionů pro nemocného chlapce jsou jedním z nejsilnějších momentů loňského roku, ale jak je možné, že takový případ propadl sítem pojišťovny? Sbírky pro všechny, kdo přišli o členy rodiny, kdo potřebují zdravotnickou pomoc, kdo čelí nenadálé katastrofě, kdo se vzpamatovávají ze sexualizovaného násilí, jsou nesmírně důležité, ale jak to, že se v takových případech nelze spolehnout na nic jiného?
Funkční systematická opatření
Spisovatelka Petra Dvořáková, která je zároveň místopředsedkyní organizace Haima CZ sdružující rodiče dětí s onkologickým onemocněním, k tomu ve své reportáži Příliš málo nemocní pro Salon Práva před rokem napsala, že ani řadě rodin onkologicky nemocných dětí se nedostane příspěvku na péči (podle průzkumů se jedná až o 44 procent případů). Těmto rodinám pak nezbývá než se spolehnout právě na sbírky.
Čtěte také
„O tom, že dárci právě těchto nadací bývají velkorysí, není pochyb,“ píše Dvořáková. „Přesto nelze, zvláště v dnešní době, nepomyslet na křehkost celého systému. Vyvstává otázka, zda společnost, ve které se začínají sčítat narůstající ceny energií, důsledky válečného konfliktu a vysoká inflace, bude moci být i nadále tak velkorysá, aby suplovala stát tam, kde ten nechává v důsledku nezvládnuté praxe posudkového lékařství vysoce ohroženou skupinu bez pomoci.“
Sbírky nás tak mohou naučit, že za každou vybranou částkou je řada dalších případů, které takové štěstí nemají, kterým se nedostane mediální pozornosti, jejichž aktéři na možnost sbírky vůbec nepomyslí. Sbírky jsou skvělé, ale pro všechny, kdo komplikovaný proces crowdfundingu nezahájí, potřebujeme funkční systematická opatření. Kvalitní veřejné školství, sociální politiku, zdravotnictví.
Snad nebude třeba se současné vládě složit na workshopy, aby si uvědomila, že její hlavní úlohou opravdu není vysvětlovat nám, jak se tu máme ve skutečnosti výborně a že si není na co stěžovat.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
