Kojenecké ústavy není možné zrušit jen proto, že to někdo nařídí, říká ředitelka jednoho z nich

„Zrušení kojeneckých ústavů by mělo nastat evolučně,“ uvedla v pořadu Pro a proti ředitelka Kojeneckého ústavu Ústeckého kraje v Mostě Milada Šilhová.

Jejím přáním je, aby v ústavech nemuselo být jediné dítě. „Ale to není v naší moci, my jsme ten článek na konci řetězu, kam jsou děti umisťovány, když už jiného zbytí není.“

Vláda už dávno promeškala svojí šanci v okamžiku, kdy vznikaly kraje jako celky a na ně přešly kompetence. Celých 15 let to každý kraj dělal, jak nejlépe uměl, a vycházel z podmínek, které měl. Teď se objevuje iniciativa vše zrušit seshora… Ani v rozpočtovém určení daní není na kojenecké ústavy žádná částka, rozpadem okresních úřadů se státní garance zrušily a kraje se musely postarat samy.Milada Šilhová

Ředitelka soudí, že proces zrušení kojeneckých ústavů je při současném klesajícím počtu umístěných dětí sice splnitelný do roku 2020, ale mělo by to být v okamžiku, kdy nebude služeb třeba. „A ne, že to někdo nařídí.“

Šilhová je přesvědčena, že je nutné pomoci rodinám, aby dítě nemuselo z rodiny vůbec odcházet. „Cílem je pomoci rodině a sanovat ji do té míry, aby jí dítě nemuselo v žádném případě opouštět.“

„Jsme ale kraj, ve kterém paprskovité vyjíždění a zajišťování sociální práce bude ještě složitější než v jiných krajích, které už svým uspořádáním tomu neuvěřitelně přejí. To je otázka na metodiky na krajském úřadě nebo na jednotlivé OSPODy (= Oddělení sociálně-právní ochrany dětí) pověřených obcí.“

Helena Miklová, vedoucí odboru sociálních věcí Krajského úřadu Zlínského kraje, kde kojenecké ústavy definitivně zanikly, upozornila, že takový zásadní krok vyžaduje přípravu.

Nedokážu posoudit jestli jednotlivé kraje mají tolik sil, aby se takto věnovaly každému jednotlivému případu, protože jinak to nešlo ani u nás, aby se hledaly jiné možnosti pro tyto děti, nebo jestli je opravdu nutné to sdělit nějakým nařízením vlády nebo vyhláškou… Je důležité mít takové spektrum sociálních služeb, aby pomoc přišla před tím momentem, než problém vygraduje tak, že je pro dítě bezpečnější odejít z rodiny.Helena Miklová

„Zvláště přijetí principu, že dítě má vyrůstat v přirozeném prostředí rodiny, ať už vlastní nebo náhradní.“

Podle ní je důležité nastavit a nabídnout služby rodinám nebo pěstounům, které jim pomohou zvládnout rodičovství. „Zkušenost, kterou máme my ve Zlínském kraji, byla, že jsme vše začali mapovat, začali jsme se zabývat potřebami rodin. Rozhodně to nebylo tak, že by si kojenecké ústavy samy řekly, že se zruší.“

Úspěchu ve Zlínském kraji předcházela práce se sociálními pracovníky v terénu, zavedení služeb a analýza situací. „Sledujeme, jestli pro dítě skutečně není jiná možnost než institucionální péče.“

„Je to i o tom včas vyhledat rodinu, která pomoc potřebuje. Těžko někdo přijde sám na úřad a řekne, že má problém,“ dodala úřednice.

Ta je přesvědčena, že nejdůležitější je identifikovat problém co nejdříve. „Takže třeba zachytit už okamžik, kdy žena přichází do porodnice a přemýšlí o tom, jestli si dítě nechá.

„Díky sociální práci s takovými maminkami, které byly ve fázi rozhodování, nakonec dítě přijaly, vychovávají jej a jsou dnes šťastné, že ho mohou mít u sebe,“ zdůraznila důležitost sociální práce Helena Miklová.