Kysela: Srovnáváme se s reklamou i ostatními. A Čechům z toho vyplývá, že by se ostatní měli mít hůř

10. leden 2025

Největší audioportál na českém internetu

Ústavní právník a poradce prezidenta Jan Kysela | Foto: René Volfík, iROZHLAS.cz

Poslechněte si záznam celého rozhovoru s Janem Kyselou

Začal volební rok. Podle Andreje Babiše (ANO) je vláda neschopná a na občany se vykašlala. Premiér Petr Fiala (ODS) tvrdí, že přijatá opatření jdou správným směrem. A prezident Petr Pavel míní, že se obecně nemáme tak špatně, jak by se mohlo zdát. „Žijeme ve světě, který nabízí neomezené množství pokušení. A přestože se nemusíte mít špatně, tak ve srovnání se světem reklamy to je nic moc,“ hodnotí ústavní právník a poradce prezidenta Jan Kysela.

Předvolební období bývá zpravidla spojené se silnými výroky, oslabenou funkcí Poslanecké sněmovny jako zákonodárného orgánu a velkou společenskou pluralitou.

Čtěte také

„Celé volební období probíhá s poměrně vysokou měrou obstrukcí, polarizace v argumentech, vysoké míře nepřátelství uvnitř Poslanecké sněmovny. Nezdá se mi, že zrovna ty měsíce, které nás čekají, se v tomto ohledu nijak zvlášť budou vymykat,“ předpokládá Kysela.

Přitom z hlediska dat a ekonomických ukazatelů si česká ekonomika nevede tak špatně a očekává se, že se v tomto roce znovu dostane na předcovidovou úroveň.

„Nejde jenom o to, jakou úroveň HDP stát má mít, ale i jakým způsobem je hrubý domácí produkt rozprostřený uvnitř společnosti,“ podotýká. „Když máte někoho strašlivě bohatého a máte někoho strašlivě chudého, tak v průměru jsou na tom oba docela dobře. Jenomže ten strašlivě chudým má zkrátka pocit, že je strašlivě chudý.“

Tato ekonomická frustrace pak výrazně ovlivňuje i voličské preference a nejspíše vedla ke znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem USA.

Čtěte také

V Česku se k ekonomickým faktorům výrazně připojují i faktory kulturní, a to zejména specifická mentalita. Ladislav Holý ji definoval jako pocit skvělého českého národa složeného z ne tak úplně skvělých jednotlivých Čechů.

„Zhodnocujeme svoji vlastní situaci ve srovnání se situací někoho jiného,“ glosuje Kysela. „Jsou to schémata ve smyslu, že když se někomu jinému daří, tak to pro mě nemusí být podmět, abych se snažil. Spíš z toho vyvozuji závěr, že jemu by se tak dobře dařit nemělo.“

Kromě srovnávání se s ostatními se ale často srovnáváme i s tím, co vidíme v digitálním světě, ať už to jsou reklamy, seriály nebo sociální sítě.

Neprozřetelné podřezávání větve

Kromě předvolebních kampaní je současné politické dění spojené rovněž se strategizovaným protahováním jednání nebo mimořádnostmi.

„Jedna z nejrozšířenějších obstrukčních praktik tohoto volebního období je velmi dlouhé řečnění při schvalování programu,“ potvrzuje Kysela. „Ve chvíli, kdy svoláváte mimořádnou schůzi, tak ji schvalujete s úplným programem, který se nedá rozšiřovat, takže víte, že to řečnění nebude trvat desítky hodin.“

Čtěte také

Objevují se i názory, že současná vláda prosazuje spoustu zákonů prostřednictvím poslaneckých návrhů, a tak neprochází standardním legislativním procesem. Tato praxe ale není ve Sněmovně novinkou.

„Nemá se to dít, protože vládní návrh má určitou šanci, že bude lépe připravený a lépe promyšlený, protože funguje vnější a vnitřní připomínkové řízení, Legislativní rada vlády, její pracovní komise. To poslanecké návrhy nemají,“ vysvětluje ústavní právník.

Důvodem, proč se objevují poslanecké návrhy, může být snaha vyhnout se zdlouhavému procesu příprav. Důsledkem ale v některých případech bylo zrušení části zákona Ústavním soudem. Podle Kysely ale tato procesní pochybení důvěru občanů v politiku nenarušují, protože nejsou častá.

„Mám pocit, že důvěru v instituce ovlivňuje obraz Poslanecké sněmovny, který můžete sledovat buď tím, že si pustíte ten přenos, anebo vnímáte referování o tom jednání v médiích,“ domnívá se. „To vás asi nemůže naplňovat pocity výrazného štěstí.“

Čtěte také

Stejně tak mohou působit výroky některých politiků, které se snaží vyvolat pocit politického útlaku nebo zdiskreditovat policii.

„Tito politici jsou slyšitelní, mají přístup k veřejnosti, mají velkou podporu. Ve chvíli, kdy to říkají, řežou větev, na které sami sedí. Nepovažují ji za svou a chtějí ji nahradit nějakým jiným systémem,“ uzavírá Kysela. „Ve chvíli, kdy by tito politici byli antisystémoví, tak podrývání důvěry v liberální demokracii by bylo logické. Pokud by to nebyla jejich ambice, tak je to dost neprozíravé.“

Jak politicky důležité bude jmenování Lenky Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní? A proč hrál v amerických volbách velkou roli pocit předbíhání? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Michael Rozsypal.

autoři: Michael Rozsypal , esta

Související