Líbání na tváře při pozdravu je stále častější. Polibek ale pouze naznačte

Nejběžnějším neverbálním pozdravem je podle odbornice na etiketu Aleny Špačkové vstřícný výraz. „Usměji se a zvednu obočí. Když vejdete do společnosti, kde je víc lidí, a ještě nevidíte známého nebo hostitele, zvedněte obočí a podívejte se do zadního prostoru místnosti. Tím dáváte najevo, že tam patříte, a jste pozdravili,“ vysvětluje.

Celkem běžné je dnes líbání při pozdravu. „Dva známí se chytnou jemně za předloktí a naznačí polibek na tváře z obou stran. V našich končinách začínáme pravou tváří, v cizině, například ve Francii, se začíná na levou tvář,“ popisuje Alena Špačková.

V některých zemích se líbá dvakrát, Holanďané líbají třikrát. Obecně platí, že čím dál jdeme na jih, tím je polibků víc. Nikdy se ale nesmí jednat o skutečný polibek. „Tváře se maximálně lehce dotknou. Rozhodně se nemá ozvat žádné mlasknutí, to už by bylo faux pas,“ zdůrazňuje odbornice na etiketu.

Tento způsob pozdravu je podle ní stále populárnější. „V dnešní uspěchané době je to velice výrazný pozitivní nástroj, jak rychle ukázat, že se máme rádi, zajímáme se o sebe, vztah se upevní daleko rychleji,“ vysvětluje.

Využijte sílu dlouhého pohledu

Dalším neverbálním pozdravem je pokynutí rukou. „Jestliže uvidím přes ulici známého, tak mu jemně pokynu. Určitě neposkakuji, nehulákám, nemávám celou paží, ale zamávám jenom od zápěstí, maximálně od předloktí,“ radí Alena Špačková.

Očima můžeme druhého přinutit, aby se na nás podíval, a tím nám dal šanci k pozdravu. Pokud chcete pozdravit osobu, která vás nevidí, dívejte se jí do zátylku a ona se po určité době otočí. „Vyzkoušejte si to, opravdu to funguje. Prodloužený zrakový kontakt je skutečně velmi silná zbraň,“ komentuje Alena Špačková.

Dodává, že rozdílné mohou být pozdravy v zahraničí. V Asii a Indii se lidé zdraví sepnutím dlaní a úklonou, v Japonsku by nás nemělo zaskočit, že muži při setkání rozepínají kabáty na znamení, že nemají zbraň, a pak se teprve pozdraví. Jedná se o silné tradice a zvyky.

Jak se zachovat, když přijdeme pozdě na schůzku více lidí?

Zvláštní situace nastává například, pokud přijdete pozdě na jednání několika lidí. „Vejdu jako myška, neverbálně, to znamená očima či úklonou, pozdravím toho, kdo právě mluví, sednu na nejbližší židli, odložím si věci úplně tiše a mlčím. To není nezdvořilost. Za zpoždění se omluvím, když dostanu slovo, nebo po skončení akce,“ popisuje Alena Špačková.

Pokud se jednání účastní maximálně dvacet lidí, omluvíme se za zpoždění všem najednou. Jestliže je účastníků více, omlouváme se organizátorovi, nebo tomu, kdo poradu vedl, po skončení akce.

Když potřebujete z porady či jednání odejít dřív, je dobré to předem ohlásit organizátorovi. Pak už se jen tiše zvedněte a odejděte, abyste nerušili. Určitě se nelučte, neděkujte, nekomentujte setkání.