Libečku se říká zelené maggi
Naše babičky a prababičky ho mívaly snad v každé zahrádce a používaly ho jako koření. Později se libečku začalo říkat zelené maggi. Podle známého tekutého ochucovadla, které bylo uvedené na trh v roce 1886. Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář pokračuje:
„Libeček se dá snadno vypěstovat ze semene, dá se množit i dělením trsů. Vysévá se v březnu, do podzimu narostou plně zimovzdorné rostliny. Vyhovuje mu spíše vlhčí místo, podle obsahu živin narůstá do výšky 60 cm, ale i do metru a výše.
Trpí různými skvrnitostmi, rzivostí. Pokud listy něco napadlo tak, že je proto už nechceme trhat a sušit, odstříháme je, libeček zalijeme a pohnojíme. Narostou další, zdravé listy.
Můj dědeček měl krávu, někdy i volka. Když s nimi někam jel (se zapřáhnutými do vozu, hlavou po směru jízdy), bral si s sebou tu nejdelší nať z libečku na odhánění hmyzu. Fungovala prý nejen jako plácačka, ale i jako repelent.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
