„Lidi se pořád bojí, že když potřebují terapii, tak jsou blázni,“ říká terapeutka Schwab-Figusch z podcastu Moje terapie

„Anežčin příběh je zajímavý z hlediska rodinného zpracování traumat, i s ohledem na to, jak teď žije a vypořádává se s tím, co se stalo,“ říká Natálie Schwab-Figusch, která se na PTSD zaměřuje. Do její  terapeutovny v centru Prahy ale dochází i klienti s jinými problémy. „Vývoj Anežky nám dává naději z hlediska posttraumatického růstu, vidíme, že i když někdo prožije něco tak děsivého, je možné s tím žít normální, kvalitní život.“

Čtěte také

Moje terapie, epizoda 1: Tajemství je destruktivní

„Jsem typ spíš extrovertního terapeuta, tak první sezení u mě není žádná oťukávačka a prolomování ledů, za první hodinu se většinou dozvím většinu těch nejtíživějších věcí, se kterými klient nebo klientka přichází,“ popisuje terapeutka. „Podstatu a detaily toho příběhu pak zpracováváme na desítkách dalších setkání, ale začíná to touto intenzivní, jungiánskou zpovědí. Někdo třeba přijde s tím, že vůbec neví, co mi má povídat, ale nakonec se dozvím skoro všechno. Většinou lidé na konfrontaci se sebou samým nebývají připraveni, ono se na to připravit ani nedá. Po první hodině si pak připravíme plán, jak zhruba budeme postupovat.“

„Člověk by si měl hlavně najít terapeuta, se kterým je schopný navázat opravdový vztah. Se kterým bude pociťovat vzájemnou energii. Musí mít svého terapeuta svým způsobem rád. Když lidem není terapeut sympatický po prvních pár sezeních, je třeba hledat dál a nevzdávat to,“ říká odbornice, za kterou dnes chodí čím dál více lidí, které trápí prožité sexuální zneužívání nebo obtěžování. „Může to být tím, že si lidé o mně řeknou, známí je pošlou cíleně za mnou, protože se mnou řešili tu stejnou věc. Obecně ale chodí ke mně a k mým kolegům čím dál tím víc lidí s úzkostnou poruchou. Letos je také rok panických atak. Až o tom s ostatními terapeuty žertujeme, že do konce roku 2019 dá panickou ataku každý z našich klientů,“ směje se terapeutka.