Lingvistky o používání anglicismů. Jde o jazykovou kreativitu nebo mor moderní doby?

„Je logické a přirozené, že když anglicismy slyšíte v seriálech, čtete v knihách, na sociálních sítích, ten jazyk je vám pak bližší a přejímáte z něj různé výrazy,” říká Smejkalová. Často podle ní jde o jednoslovná pojmenování, která zatím nemají svůj český ekvivalent. „Jde o globální fenomén. Angličtina se stala mezinárodním jazykem. Na zahraničních pracovních setkáních, kde nikdo nemá angličtinu jako mateřský jazyk, je běžně jednacím komunikačním prostředkem,” dodává.

Podle bohemistky a anglistky Denisy Šebestové můžou být anglicismy prostředkem k odlišení se od ostatních. „Několik teenagerů mi říkalo, že i mezi nimi se díky anglicismům ve škole vytvářejí skupinky. Ti mladší jich používají schválně hodně. Těm starším to přijde naopak trapné,” říká. 

Cizí jazyk může podle Kamily Smejkalové oslabovat váhu slov. „Emoční síla výrazu v jiném než mateřském jazyce je oslabená. To se dá velmi dobře ukázat i na opačné negativní stránce, tedy na vulgarismech,” vysvětluje.

Kam sahá hranice anglicismu, a kdy už jde o pouhé střídání jazyků? Co si lingvistky myslí o přejímání slov, která nejsou ani v jednom z jazyků gramaticky správně? A proč by podle Šebestové neměli lingvisté hodnotit žádná slova jako ošklivá? Poslechněte si celý příspěvek.