Lovci šišek sklízí smrkové krasavce. Je to pojistka pro zachování druhu

Přírodní rezervace Psí kuchyně u Litomyšle je jedno z míst, kde roste to nejlepší a nejcennější, co se dá najít. Oblast je ve vlastnictví Lesů ČR, které na sběru genetického materiálu spolupracují.

Josef Cafourek z Výzkumné stanice Kunovice si bere dalekohled a ukazuje před sebe: „Ten je dobrý, plný šišek a bude stačit jedno lano.“ Povely patří stromolezci, kterého čeká nejdůležitější úkol – vyšplhat se nahoru a úrodu sklidit. Lezec si zatím na zemi chystá výstroj a hledá nejlepší cestu.

8 fotografií

„Semínko sbíráme proto, že dochází k oteplování klimatu. Smrk nám postupně odchází, takže hledáme ty nejcennější provenience,“ vysvětluje Josef Cafourek. Celá republika je rozparcelovaná na 41 oblastí. Na každém stanovišti je potřeba otrhat padesát stromů.

Pozor, padá pytel

Lezci Martinu Foltánkovi se podařilo prakem trefit správnou mezeru ve větvích a natáhnout lano. Kromě běžného vybavení si k boku přivazuje pytel. „Vejde se do něj čtyřicet kilo, ale už dvacet je docela znát, člověka to stahuje dolů. Lepší je trhat po troškách,“ popisuje svoji zkušenost stromolezec. A zabrat dá i samotný výstup – koruna je asi dvacet metrů nad zemí. Asi za dvě hodiny se shora ozve varování a pytel dopadne na zem. Nádherné šišky, pochvalují si lesníci.

Martin Foltánek je skoro v polovině cesty na 20metrový smrk|foto: Honza Ptáček

Nejvhodnější doba pro sběr je právě teď. Dozrávají od listopadu do března. Pokud je semenný rok. A ten smrky zrovna mají.

„Ze sto kilo šišek dostaneme čtyři a půl kila čistého osiva. Zpracovávají se mechanicky. V teple se nechají otevřít, pak to jde do točicího bubnu, kde se vysypou,“ říká Josef Cafourek. Semínka smrků pak čekají testy DNA a klíčivosti. Když uspějí, následuje igelitový pytlík a mrazicí box. Při -18 stupních vydrží uschované až 30 let.

Semena smrku ztepilého z Litomyšlska budou součástí železné zásoby osiv|foto: Honza Ptáček