Macešský přístup pana domácího

Platí nájem, ale o jejich dům se majitel nestará. Jejich byty a domy se mění na noční můry. Když chvíli nefunguje světlo na chodbách, dá se to přečkat, ale co když se k tomu přidá studené topení, všudypřítomná vlhkost a absolutní nezájem majitele nemovitosti?

Zvonky jsou nepoužitelné, vchodové dveře nejdou zavřít, sněhová břečka je až na schodech a u bytů, všude zima a žádné světlo nesvítí. Jsme v Polní ulici v Opavě. Těžko říct kolik takových tmavých chodeb u nás najdete a hlavně kolik nájemníků, kteří poctivě platí všechny složenky a přitom se marně dovolávají normálního a důstojného bydlení. Vždyť podepsali řádnou smlouvu. "Jsem tu třicet let. Musíme si sami všechno zpravovat. Je tu pořád tma. Když přijde kamarádka, které je 85, tak ji svítím baterkou, protože je tma," uvedla nájemnice domu.

Mnohem horší případ než ten z Opavy se odehrává už několik let v samotném centru Ostravy. Hned vedle katedrály v šedivém domě za asijskou tržnicí. Tento marný boj slušných lidí už sledujeme delší dobu. Nejenže na chodbě panuje tma a špína, nejezdí výtah, ale i když mrzne, je topení beznadějně studené. Teplá voda neteče a lidé žijí bez nadsázky jako ve středověku. Možná tomu nebudete ani věřit.

"Museli jsme si koupit olejová kamna, máme troje. Teplou vodu, pokud nám tekla, jsme dávali do PET lahví a těsně před spaním si je dávali do postele. Teď už nám ani to není k ničemu platné, protože zahřívat vodu na sporáku je docela složité," přiblížila podmínky bydlení nájemnice ostravského domu. "Do vany dáváme hrnec vody a myjeme se v té loužičce, která je hned studená," dodala žena, která takto žije ve třetím patře.

Další nájemník, pan Lupták se v zimě sestěhoval do jediného pokoje. Přímotopy jedou naplno. "Je to 4000 wattů, ale prostory to nevytopí. Čili je tu pořád zima 17 nebo 18 stupňů. To je tehdy, když svítí sluníčko," nastínil. Doplnil, že doma ani nemyje nádobí, raději se chodí stravovat jinam.

Podobně jako v předchozím případě ani tady nefunguje normální komunikace s majitelem domu. Tím pádem není možné rozumně vysvětlit, kde končí vybrané peníze, kde je za celé roky aspoň nějaké vyúčtování. "Jakákoliv snaha o navázání rozumného dialogu není. Jeho jediným zájmem, a proto to všechno dělá, je vystěhovat nás. Je neuvěřitelné, že takový podnikatel vůbec může být," řekl pan Lupták.

Toto všechno už neplatí. Pan Lupták to nakonec nevydržel a přidal se k těm, kteří zoufalý dům opustili. Viděli jsme teď svítit do tmy pouze dvě okna. Nefungují zvonky, takže se nikam ani nedovoláme, abychom zjistili, co ještě se změnilo.

Když to trvá dlouho, je lepší sbalit kufry

Jednomu tedy patří dům, o který se musí starat, a druhý v něm bydlí, za což platí nájem. Na tomto jednoduchém principu funguje odnepaměti nájemní bydlení. Když nájemník neplatí, majitel domu se s ním rychle vypořádá. Jenže co když je problém naopak s majitelem?

Vezměme to postupně. Nejprve v opavské Polní ulici, kde není vchod nijak zabezpečený, nic na chodbě nesvítí, všude panuje tma a vlhkost. Budova patří několika majitelům, kteří pro nájemníky prakticky neexistují. Co ale existuje, to je správce domu, alespoň podle informací, které nájemníci dostali poštou. Když se snažíme vytočit kontaktní číslo uvedené na dokumentech, dozvídáme se, že neexistuje.

Pátrání po správci nakonec skončilo pouhým objevením jeho adresy trvalého bydliště, protože všechny firmy, kde figuruje, nemají nikde zveřejněny telefony ani e-maily. Dozvídáme se, že Milan Skuplík, tedy správce domu, není doma. Zkoušíme to znova, v jinou denní dobu. To ale sluchátko nebere už vůbec nikdo. Sehnat pana správce znamená najmout si nějakou hlídací agenturu.

Jan Vozárik ze Sdružení nájemníků potvrzuje to, co si myslíme. Lidé nájemních domech mají sice práva, ale ta se vymáhají velmi těžko. V bytech možná lépe, ale na chodbách? Zkusit je třeba všechno. Například stavební úřad. "Může dojít i k takové situaci, že nejsou dveře, nesvítí světlo, může někdo spadnout na schodišti. Je třeba zkusit to přes stavební úřad," řekl Jan Vozárik.

A druhý případ. Ledový, promrzlý, špinavý dům v centru Ostravy, ze kterého už naprostá většina nájemníků raději utekla. Podle katastru nemovitostí jsme zavolali jednateli firmy, které budova patří. Snažili jsme se dovolat Petrovi Nevludovi. Muž na druhé straně v okamžiku, kdy se dozvěděl, že voláme kvůli ostravskému domu, okamžitě zavěsil.

A co na studená topení, ledovou vodu a špínu na chodbách říká Jan Vozárik? "Problém je v tom, že nějaká velká páka na to, aby pronajímatel tyto služby zabezpečil, protože k nim je zavázán z nájemní smlouvy, není," řekl a doplnil, že pokud problém trvá již delší dobu, nebude ani zájem pronajímatele, aby se situace v budoucnu zlepšila. "Může za tím opravdu stát něco jiného," dodal.

Metody, jak přinutit pana domácího k nápravě, existují

Věnujeme se sporům mezi nájemníky a majiteli domů. Jde o případy, kdy majitelé nepečují o svůj majetek, ať už se to týká nefunkčních světel na chodbách, rozbitých vchodových dveří anebo dokonce odpojení ústředního vytápění a teplé vody. To vše za předpokladu, že nájemníci platí nájem a všechny stanovené poplatky.

Podle místopředsedy republikové rady Svazu ochrany nájemníků Milana Taraby v České republice dlouho nefungoval právní řád pronajímatel versus nájemník. Proto je těžké přinutit majitele domu, aby nájemníci bydleli v důstojných podmínkách. "Pronajímal stát, čili anonymní instituce. Lidé na jedné straně nebyli schopni důsledně plnit tak, jak to má být, a na druhé straně se pronajímatelé zdaleka nenaučili to, co dříve bylo zvykem. Pokud mám volné peníze, postavím si činžovní dům, mám podnikání na jistotu, mám majetek a vážím si nájemníků, kteří tam bydlí dlouhodobě a snažím se jim zajistit kvalitní bydlení. To je proces," vysvětlil Milan Taraba.

I tak zná pronajímatele, kteří dokonce zamíří do poradny sdružení, aby zjistili, jaké mají povinnosti vůči nájemcům. "Vědí o tom, že jestliže chtějí dlouhodobě působit jako provozovatel činžovního domu, chtějí, aby tam dlouhodobě byli slušní lidé a měl partnera, který mu majetek neničí, ale naopak zvelebuje a ještě mu platí řádně peníze za to, že užívá část jeho majetku. Na druhé straně je tu skupina lidí, řekl bych třetina majitelů, kteří se snaží za každou cenu nájemníky šikanovat, ke svým povinnostem podle občanského zákoníku se vůbec nehlásí, když jim zavoláte, tak položí telefon a myslí si, že to je řešení. Ale to řešení není a přitom řešení existuje," řekl Milan Taraba.

Vysvětlil, že nájemníci musejí postupovat důsledně a svých práv se dobírat formou podle občanského zákoníku. Především se musí majiteli na jeho doručovací adresu doručit na výdejku nebo osobně se svědkem dopis, v němž nájemník žádá nápravu. "Tento první krok je důležitý, protože zákoník říká, že nájemce je bez zbytečného odkladu povinen nahlásit pronajimateli prokazatelným způsobem potřebu oprav v domě nebo v bytě, které snižují kvalitu užívání bytu nebo domu. Když on nekoná, může nájemce po předchozím upozornění zajistit nápravu sám a požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů," doplnil Milan Taraba.

Pokud nezabere ani jedna z těchto dvou možností a pronajímatel stále hraje roli mrtvého brouka, nezbývá nájemníkům nic jiného, než se soudit. Nicméně podle Milana Taraby existují i další možnosti, například přizvat stavební úřad, protože státní orgán může nařídit přímo nápravu pod sankcí. Může být i uplatněna sleva na nájemném, pokud je snížena kvalita užívání bytu nebo domu. "Metody tady jsou. Jde ale o to, že řada lidí vůbec neví, jak mají postupovat a raději rezignují. To je bohužel problém," dodal Milan Taraba.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.