Maminka mi říkala, že jsem pokažená a rozbitá, vzpomíná autorka projektu Děti jsou taky lidi Zdeňka Šíp Staňková
„Dokud jsem se chovala, jak maminka chtěla a očekávala, bylo to dobré a maminka se projevovala tak, že mě má ráda. Často se objevuje to, že odpíráme lásku dětem za trest. Sama na sobě to někdy vidím, že je pro mě těžké dítě neodmítnou, když se na něj zlobím,“ říká Zdeňka, autorka projektu Děti jsou taky lidi. Rozhovor vychází jako doprovod podcastové série Slušný vychování.
„Když jsem začala se projevovat, říká se tomu zlobit, a nechovala jsem se podle maminčiných představ, bylo to špatně. Takže jsem vyrůstala v tom, že jsem pokažená, rozbitá, což mi maminka přímo říkala. Že jsem se někde pokazila, její hodná holčička se rozbila. Když v tom dítě vyrůstá, nezpochybňuje to a přijde si, že je divné,“ popisuje Zdeňka.
Čtěte také
Jak to funguje u Zdeňky doma? „Snažili jsme se doma pořád vymyslet, jak přinutit děti k úklidu. Vymýšleli jsme systémy rozpisy, ale nic nefungovalo, z čehož byly hádky a frustrace. Teprve, když jsem pustila všechen tlak a obyčejně jsem požádala o spolupráci, že s tímhle potřebuju pomoct, děti se bez problémů zapojily. Děti chtějí přirozeně spolupracovat a dělat něco z donucení nechce nikdo, dospělí, ani děti.“
Poslechněte si rozhovor se Zdeňkou Šíp Staňkovou, autorkou projektu Děti jsou taky lidi.
Související
-
Když dítě vyrůstá v mocenském prostředí, je zvyklé, že si s ním dospělí dělají, co chtějí
„Hrozně rádi zapomínáme na to, jaké to je být dětmi. Možná jsme se v té době necítili dobře. Možná si to nepamatujeme schválně,“ říká Zdeňka Šíp Staňková.
-
Výchovná facka neexistuje. Startuje série Slušný vychování
Většina lidí nadále souhlasí s tím, že výchovné facky jsou potřeba a nahradit je není možné. Co všechno jsme schopni v rámci „slušnýho vychování“ svým dětem dělat?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
