Manželé Jiruškovi: Jedině Karla si vezmu klidně na dalších 60 let, řekla by u dalšího obřadu Marie

Pocházejí z Vrbic ve východních Čechách a na tomto místě žijí dodnes. Marii je 85 let, Karel oslavil 89 let. Vyučil se strojním zámečníkem, zatímco Marie studovala střední ekonomickou školu. Do té doby se neznali, ale už brzy je čekalo první rande. Psal se rok 1953.

„V květnu byly v kostele pobožnosti. Děvčata tam chodila zpívat a my kluci jsme je chodili poslouchat. Pak jsme se potkali na návsi a hráli jsme na třetího. Najednou přede mě skočila taková hezká holčina, tak jsem si ji přivinul a dal jí pusu za ucho. Pak už jsem si ji hlídal,“ vzpomíná Karel.

„Chodili jsme na zábavy a první tanečky patřily Karlovi,“ dodává něžně Marie, které bylo v té době 15 let, Karel byl o čtyři roky starší. „Maruška byla první a jediná.“ Než se rozhodli pro svatbu, stihl si Karel odbýt vojenskou službu a jeho budoucí žena dostudovat.

Svatba byla velká a jako pokaždé je na co vzpomínat. Tenkrát se svatby připravovaly alespoň půl roku dopředu. „Měli jsme tam 60 lidí, to bylo hodně, takže jsme museli mít hodně dopředu zajištěného čuníka a husy,“ vypráví Karel.

Nejdřív se brali na místním národním výboru, až pak v kostele. „Přijeli jsme dřív a oddávající teprve nesl v podpaží obraz prezidenta a do srolovaného koberce jen kopl, aby to stihl připravit. Na to rádi vzpomínáme,“ směje se Maruška.

Od té doby životem společně proplouvají. „Občas samozřejmě dojde k nedorozumění, ale jinak jsme naladěni na stejnou notu a vždycky to zvládneme. I když jednou jsme spolu hodně dlouho nemluvili, ale teď už si to užíváme a bereme vše s nadhledem.“ Zdraví jim pořád celkem slouží. „Říkáme si, že někdo je na tom hůř a taky žije, nemá cenu brečet a sedět. Musíme trochu cvičit nebo jít na vycházku. Neděláme z toho vědu.“

8 fotografií

První auto, dovolená v Jugoslávii a děti

„Spokojeně se nám žilo, my jsme si věřili. Když jsme chtěli auto, tak jsme šetřili. O auto se muselo zažádat a čekalo se i 5 roků. Pracoval jsem ve vojenském podniku, tak jsme měli přednost. Chtěli jsme škodovku a přišel poukaz na wartburga. Tenkrát stál 26 tisíc,“ vzpomíná Karel. Začali jezdit pod stan a kempovat. „Nejdál jsme byli asi v Jugoslávii.“

Děti si přáli a byly plánované. „Chtěli jsme je brzo, ale nakonec první syn Miloslav přišel až po třech letech a další Karel také až po třech letech. I když trochu jsem chtěla holčičku,“ přiznává Marie.

Pořád se milují

I po tolika letech si projevují lásku. „Pořád spolu spíme v jedné posteli,“ usmívají se. „Většinou jdeme spát společně, ale vstáváme rozdílně. Manžel dřív, a to už mám připravenou snídani. Takhle mě náš dědeček hýčká,“ směje se Marie. „Je fakt, že snídani připravuju. Chodím pro čerstvé pečivo, uvařím kafíčko,“ je spokojený Karel.

Když Marie spí už moc dlouho, jde ji vzbudit. Podle něj už by v 7:30 měla vstávat. „Přijdu ji vzbudit pusinkou,“ culí se Karel. „Večer si taky dáváme pusu.“ „Každou chvíli mi řekne, že mě má moc rád a miluje mě,“ je šťastná Marie.

„Ona je chytrá, pracovitá, má všech 5 P, jak se říká. Neměnil bych,“ vyznává se Karel. „Jedině toho si vezmu klidně na dalších 60 let,“ řekla by u dalšího obřadu Marie. „Mám ho stále ráda, vždycky stojí při mně a můžu se na něj spolehnout. Je velkou oporou.“

A co si přejí? „Nejlepší by bylo, kdybychom jednou odešli oba zároveň. Ve dvou je to takový naplněnější.“

Jakou měli historku v Jugoslávii? Co prožívali, když přijeli poprvé k moři? A jak dopadli v manželském testu? Poslechněte si v soutěžním pořadu Zlatá láska druhý manželský pár. Uslyšíte také kousek zrestaurovaného starého záznamu z jejich svatby.