Manželé Paurovi: Zamiloval se do ní na první pohled. Bylo jí 16. Svatbu jim ale komise nedovolila

Láska Ivanky a Antonína vzplanula v Praze. Oba pracovali ve stejném podniku. Jemu bylo 18 let, když při vybírání peněz na dárek pro šéfovou zahlédl 16letou Ivanku. Okamžitě se zamiloval. „Začal za mnou chodit a začali jsme se bavit,“ vypráví Ivanka. „No moment, o manželku měl tenkrát zájem ještě jeden chlapec. Nějak jsme se u ní sešli oba a dohadovali jsme se, kdo s ní bude chodit. Vybrala si mě,“ vzpomíná s hrdostí Antonín.

„Povídali jsme si spolu tak mohutně, že jsme neplnili práci a museli nás rozdělit,“ usmívá se Ivanka. Tak za ní pak dojížděl. Chodili spolu do parku a také na čaje. „To se tak říkalo. Byla to zábava, kde hrála živá hudba a tancovalo se. Pili jsme pivo a víno, čaj určitě ne. No a za 10 korun byl člověk zlámanej,“ usmívá se Antonín.

8 fotografií

O svatbě rozhodovali jiní

Jejich příběh se začal psát v roce 1964. Do života naskočili mladí a velmi rychle. Ivanka brzy přišla do jiného stavu. Domluvili se, že se vezmou a šli za rodiči. „Jenže já měla otce cholerika, tak jsem se radši zamkla v koupelně a čekala, jak to dopadne. Neslyšela jsem nic, tak jsem vylezla a on jen seděl a kroutil hlavou. Pak řekl, že než by si mě Antonín vzal, ať si radši vezme provaz a jde se do lesa oběsit.“

„Ale to on si dělal legraci,“ mírní Antonín. „Zase tak hrozný nebyl, vycházeli jsme spolu velice dobře.“ Ani u Antonínových rodičů to nebylo jednoduché. „Táta pojal podezření, že je to nějaká děvka.“

Když se vše vysvětlilo a ke svatbě byla cesta otevřená, museli ještě před komisi, protože Ivanka nebyla plnoletá. „A oni usoudili, že nevydržíme, že on půjde ještě na vojnu, takže žádná svatba,“ líčí Ivanka absurdní situaci, kdy cizí lidé rozhodovali o tom, kdo je hoden s tím druhým prožít život. „Jenže máma dělala soudkyni z lidu, tak za rok šla za známými, a pak už nám svatbu povolili.“

Dva dny po svatbě musel Antonín rukovat na vojnu. „Bylo mi to hrozně líto, že nebudeme spolu. Ale nedalo se nic dělat. Pak se narodila holka, tu jsem viděl až po půlroce nějak, dřív mě nepustili. Nebylo to nic příjemného.“

Po návratu z vojny žil Antonín s Ivankou nejdříve u jeho, potom u jejích rodičů, ale toužili po vlastním bydlení. Ivanka se rozhodla zareagovat na výzvu pro mladé osídlit pohraničí. Odešli na Šumavu a začali se rozrůstat.

Úmrtí dvojčat jim oznámili telegramem

To ještě netušili, jakou jim osud přichystá tvrdou ránu. „Narodila se nám předčasně dvojčata. Bohužel jsme o ně přišli, protože v Prachaticích tenkrát neměli inkubátor. Byly to holčičky. Kdybychom zůstali v Praze, tak by přežily,“ je přesvědčená Ivanka.

„Mužovi tenkrát poslali telegram, že umřely a on to řekl mně. Bylo to hrozný, protože jsem ležela na oddělení, kde měly maminky miminka, mazlily se s nima a já jen brečela.“ Bolestnější to bylo o to víc, že dvojčata si dovolili po šesti letech od první dcery a moc se na ně těšili.

Život jim pak dopřál ještě dva syny. Pro děti žili celý život. Dodnes mají moc hezké vztahy a pravidelně se navštěvují. „Myslím si, že jsme prožili takový plodný a zajímavý život, nestěžujeme si. Poznali jsme úžasné lidi.“

Společné chvíle

Dnes každé ráno společně posnídají a povídají si. „Když jdeme spát, tak se vždycky pohladíme a dáme si dobrou noc. A i tu pusu,“ rdí se Ivanka. „Ona mě ráno budí polibkem a už mám připravenou snídani,“ chlubí se spokojený Antonín.

Po obědě si udělají kafíčko. Rádi chodí na procházky a výlety. „Jezdíme vlakem, kam chceme a tam si vždy zajdem na oběd,“ líčí Ivanka. „My spolu chceme být pořád. Jsem ráda, že jsem na něj trefila a že to se mnou vydržel.“

„Jeden druhého si vážíme. To je to nejdůležitější,“ myslí si s odstupem Antonín. „Ivanka je poctivá, z gruntu dobrá ženská. Miluju ji pořád, život s ní byl nádherný. Já bych ji i pošmajchloval, ale ona už moc nechce,“ nechává nahlédnout do soukromí Antonín.

„Hlavně bych všem vzkázala, ať si nasloucháte. Vyslechněte toho druhého, když ho něco trápí, a když je potřeba pro něj udělat trochu víc, tak to s láskou udělejte. Nehádejte se hned pro každou hloupost. Komunikujte, věci se dají řešit.“ „A dávejte si lásku najevo a že se potřebujete,“ dodává láskyplně Antonín.

Kdy se o sebe navzájem nejvíc báli? Které další období pro ně bylo velmi náročné a na co si museli zvyknout? Jak dopadl manželský test? Poslechněte si v pořadu Zlatá láska.