Maria Jotuni: Láska
Tři povídky, ve kterých jsou „láska“ a „city“ jen absurdními iluzemi. Finská spisovatelka v nich vykresluje svět, kde je manželství pouhým obchodem - muž si kupuje služebnou a žena přijatelný společenský statut a materiální zabezpečení. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Prozaička a dramatička Maria Jotuni (1880-1943) studovala po maturitě literaturu, historii a historii umění; plánované učitelské dráze se však nikdy nevěnovala. Pracovala jako redaktorka a později se se plně soustředila na psaní beletrie.
Už ve svých prvních dílech, sbírkách povídek Vztahy (Suhteita, 1905), Láska (Rakkautta, 1907) a Když máte city (Kun on tunteet, 1913), vyvíjí Jotuni velice originální lakonický styl, pro nějž je typický velký podíl dialogů. Některé povídky, obsahující pouze dialogy či monology, můžeme označit za jakási minidramata. Jotuni užívá mistrně ironii, jak je patrno už ze zmíněných názvů jejích raných děl: u mezilidských vztahů je zdůrazňována nerovnost a dynamika moci.
Jak v povídkách, tak i v dramatech (která bývala často charakterizována jako komedie, ale spíše by se pro ně hodilo označení tragikomedie) se zabývá otázkou platnosti morálních zásad pro znevýhodněné společenské skupiny: příkladem mohou být divadelní hry Mužovo žebro (Miehen kylkiluu, 1914), Zlaté tele (Kultainen vasikka, 1918) a Manželka muže pod pantoflem (Tohvelisankarin rouva, 1924). Odlišné polohy tvorby této mnohostranné autorky představují její delší prozaická díla, poeticko-filosofický „román jednoho dne“ Všední život (Arkielämää, 1914) a ostrá analýza finského společenského a politického života 30. let 20. století, nazvaná Otřásající se dům (Huojuva talo, 1936, vydáno posmrtně 1963).
Účinkují: Helena Dvořáková a Dana Černá
Překlad: Viola Parente-Čapková
Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Režie: Lukáš Hlavica
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.