Marian Friedl: Svoboda neznamená, že si můžu dělat, co chci, ale že nemusím dělat, co po mně chtějí jiní
Respektovaný multiinstrumentalista, držitel ceny Anděl 2017 za CD Beránci a vlci si renomé ve světě hudby vysloužil především hrou na kontrabas, ale také jako etnomuzikolog, organolog, pedagog a popularizátor jazzu. Marian Friedl vyrůstal v Těšínských Beskydech se svých prastrýcem, kam ho rodiče poslali, aby se dostal na „zdravý vzduch“.
Kromě toho, že Mariana přestaly trápit dětské nemoci, získal díky prastrýci, který byl vesnickým muzikantem, nejenom silný vztah k hudbě, ale našel rovněž své velké profesní téma, kterým je archaická hudba Beskyd. Od roku 2004 hraje Marian Friedl ve frenštátské kapele RukyNaDudy, která do hudebního života vrací zapomenuté nebo málo známé nástroje. Některé z píšťal se Marian Friedl naučil sám vyrábět a přímo ve studiu na ně dokonce i zahrál.
„Mám těkavou povahu“, vysvětluje Marian Friedl své rozkročení mezi mnoha žánry a projekty. „A taky musím živit rodinu, to je můj projekt číslo jedna,“ dodává muzikant, který je stálým členem několika hudebních projektů různého zaměření, v nichž zpívá, hraje na kontrabas, lidové flétny, klarinet nebo malý cimbál. Free jazz hraje například s norsko-českým kvartetem NOCZ, avantgardní soudobou hudbu s Didrik Ingvaldsen Orchestra, world music se věnuje v projektu Jitka Šuranská Trio nebo Mateřština Jiřího Slavíka.
„Když si muziku užívám, vidím barevné obrazy, hudba se před mýma očima vizualizuje,“ vysvětluje moravský muzikant, který tvrdí, že všichni lidé jsou tvůrčí a že nejvíce se učí od svých tří dětí, které se svou ženou vyučují doma. Systém českého školství je totiž příliš nenadchl. Marian Friedl žije v Kozlovicích a koncertuje po celé republice i v zahraničí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.