Markéta Pilátová: Kiko a tajemství papírového motýla

Svou fantazii pak autorka vnesla do textů pro děti. Nejprve do "punkové pohádky" Víla Vivivíla a nyní do příběhu o statečné japonské holčičce. Ilustracemi bohatě vypravenou knížku Kiko a tajemství papírového motýla, kterou vydalo nakladatelství Meander, Markéta Pilátová představí zítra v 18 hod v pražské Literární kavárně Řetězová. Předtím si můžete poslechnout recenzi Aleny Skálové.

Markéta Pilátová, Kiko

Myslíte si, že v době letadel, rychlých japonských motorek a pokroku globalizace už neexistují tajemné příběhy a splněná přání? Právě naopak. Jsou přímo uprostřed moderního světa a spisovatelka Markéta Pilátová nám k nim ukazuje cestu ve své už druhé pohádkové knížce. Kiko, tajemství papírového motýla, stejně jako její předchůdkyně knížka Vivivíla, rozvíjí pohádková dobrodružství přímo v současném složitém světě, ve městě, které může být klidně to vaše. Z přebalu knihy na nás kouká japonská holčička Kiko a kolem ní poletuje jako podzimní listí spousta barevných motýlů. A protože jsou skládanky origami v příběhu velmi důležité, připomínají i ilustrace Daniela Michalíka obrázky poskládané z papírových ploch. Je těžké říct, jestli je hrdinkou knížky Kiko nebo tisíc papírových motýlů, protože je všechny společně čeká velmi důležitý úkol. Kiko z Japonska se na cestu do České republiky se svým tatínkem, restaurátorem knih, vůbec netěší, ale na zámku v Kroměříži a hlavně ve škole se jí rychle zalíbí. Hned si najde kamarádku Evu, kterou naučí skládat zvířátka a hvězdičky z papíru oplátkou za učení českých slovíček. Jednou v noci se však od Kiko naučí skládat origami i duch zakleté zámecké princezny Františky. Proti svému prokletí zkoušela už její královská rodina zaklínadla a recepty z celého světa, ale v Japonsku se ještě neptala. Brzy je tedy jasné, že to může být jedině Kiko, kdo jí pomůže zbavit se popletené kletby a vrátit se do svých „starých časů“. K tomu bude ale potřebovat pomoc Evina strýčka Juhiho, své maminky, která přiletí z Argentiny na návštěvu, paní učitelky i všech svých spolužáků včetně mrzutého a zlobivého Lukáše Mařaty. Dospělí v knížce najdou spoustu milých ironických momentů, například když je japonský tatínek zjevně velmi rozčilený, protože rychle kývá hlavou, nebo když se králův nepřející a sprostý bratr Zlobisko stane biskupem. A kdyby se rodičům zdály obrázky lebek na hřbetech pavouků nebo cesty vysypané kostřičkami pro děti nevhodné, rychle pochopí, že na světě jsou důležitější věci. Třeba věřit dětským nápadům a přáním, protože mají často mnohem větší smysl než hodina matematiky nebo včas zhasnutá lampička u postele. Dětem pak knížka vzkazuje, aby věřily nejvíc tomu, co jim jde a co je baví, protože to má největší sílu. A také, aby nezapomněly, že lidé okolo nich to nemají jednoduché a každý z nich si zaslouží pozornost. Pohádkové postavy v knížkách Markéty Pilátové vstupují přímo do našeho světa, protože je můžeme potkat ve snech a bydlí všude okolo nás, ale také proto, že mají úplně stejné obyčejné problémy jako my. Je jim nepříjemné, když neví, kam patří, mohou být nerozhodní nebo roztrpčení, stejně jako Lukáš Mařata. Ten není zlý, ale potřebuje jen někoho, kdo ho bude mít rád. A to si určitě zaslouží, protože kdyby neuměl tak dobře lézt na stromy a neměl takovou odvahu, princezna Františka i Kiko by byly ještě teď zamotané v zarostlém bludišti a pavoučích sítích. Neuplyne ani týden a Kiko má v Kroměříži dva báječné kamarády a taky dvě velká tajemství. A žádné z dětí ze školy už asi nikdy nezapomene, jak se skládají papíroví motýli ani jak mocná je jejich legenda o splněném přání. Sílu origami si můžeme vyzkoušet i my, protože nám autorka na konec knížky přikládá návod na dvě papírové skládanky. A nemusíme jich složit celý tisíc, aby měly svůj význam. O tom by mohla vyprávět Kiko, která, když přijela do České republiky, nerozuměla nikomu, nikoho neznala a měla jen plné kapsy barevných papírků na skládání…