Maxijedlík Jaroslav Němec sní všechno. Jako jediný spořádal nejsmradlavější jídlo na světě i s lákem
Doufám, že máte plný žaludek. Naším hostem je totiž maxijedlík Jaroslav Němec z Bystrého u Poličky, který objíždí soutěže jedlíků po celé naší zemi a často vítězí. Nebo končí na předních místech v pojídání čehokoliv od jitrnic a točeného salámu, přes chilli papričky až po červy. A zvládnul dokonce i menu připravené kuchaři z nejvíc zapáchajících ingrediencí na světě.
Jaroslave, vy jste nám přinesl chleba, ten je váš? Vlastnoručně pečený?
Ano, to je můj vlastnoruční, trošku jsem si dnes přivstal, abych vám mohl představit můj poslední počin. Vařím různé věci a podařilo se mi na poslední soutěži vyhrát soutěž o nejlepší domácí chleba České republiky. To je můj další koníček.
Takže vy nejen rád jíte, ale také vaříte.
Ano, já jsem vyučený kuchař.
Vy jste vařil i u Patrika Rozehnala v rozhlasovém Pochoutkovém roce. Co jste tam připravoval?
Ano, byl přímo u mě doma a dělali jsme bábovku s vaječným koňakem. Nakonec byla i v soutěži, takže to bylo super.
Co nejstrašnějšího jste v životě musel sníst?
Nejstrašnější asi zatím bylo, že se mi podařilo sníst nejsmradlavější jídlo na světě a to je ryba surströmming. Je to švédské jídlo, které se vyrábí zkvašením rybího masa a vyznačuje se mimořádně intenzivním zápachem. Původně se jednalo o běžné jídlo chudých obyvatel severního Švédska, oni si ho vyráběli ze sleďů. Ryba se nakládá na několik měsíců do slaného láku a tam kvasí. A opravdu to hodně zapáchá.
Běžné pojídání mne nebaví, mám rád adrenalin a extrém. U některých jídel se člověk musí přemáhat, ale to je o psychice.
Jaroslav Němec, maxijedlík
Chutnalo vám to?
Dokonce je to zakázané podávat tohle jídlo v aerolinkách, v letadle, protože ta plechovka je strašně nafouklá a může bouchnout. Letadlo by bylo na odpis.
Čtěte také
Vy jste nám i tuto plechovku s nejsmradlavějším jídlem na světě přinesl ukázat. Je plná?
Ano, je plná. Mám ji tady s sebou. Na jedné soutěži na výstavišti v Brně jsem jedl tři nejsmradlavější jídla za sebou. Byl to surströmming, potom si na mě pořadatelé vymysleli hákarl, to je islandský pokrm, který se vyrábí ze žraločího masa. Ten je specifický zápachem po amoniaku, protože ve žraločí krvi putuje moč, takže to je šílenost. A další věc byl durian, to je ovoce ve východní Asii. V Guinnessově knize je zapsané jako nejsmradlavější ovoce na světě. A to všechno se mi podařilo sníst. Vtipné bylo, že museli nakonec otevřít centrální klimatizaci.
Jaroslave, co vás nutí k tomuto pojídání? Soutěživost?
Já vlastně soutěžně už pojídám nějakých 16 let a mně už to běžné pojídání tolik nebaví, mám rád adrenalin a nějaký extrém. Prostě mě to baví a některé věci mi i chutnají. U některých se člověk musí trošku přemáhat, ale to je o psychice.
Snědl byste opravdu cokoliv, co by vám přinesli?
Co se mě týče, tak já sním všechno.
Když jídlo nevoní, když dokonce smrdí a páchne, co vás donutí, se do něj pustit? Já si to vůbec nedokážu představit.
Je to pro mě adrenalin a pokaždé se na to těším. Doufám, že se brzy zase vše vrátí do starých kolejí a začnou se zase soutěže pořádat a bude všechno v pohodě.
Nejsmradlavější jídlo na světě je ryba surströmming. Na soutěži musíme sníst celou plechovku i s lákem. To se zatím podařilo jen mně.
Jaroslav Němec, maxijedlík
Můžeme trošku popsat, jak moc to páchne?
Třeba surströmming, ta ryba, přirovnal bych to trošku, když byste šli v létě okolo rybníka a našli třeba chcíplou rybu. Takže asi tak nějak, ovšem páchne to asi tak desetkrát víc.
A jak to chutná?
Ve Švédsku je to jejich specialita, jedí to jako pochoutku, ale samozřejmě ne ve velkém množství. My na soutěži musíme sníst celou plechovku i s tím lákem. A to se zatím podařilo jen mně. Je to šíleně slané, jako když si rozpustíte ve skleničce vody třeba 5 lžic soli. Je to strašně nasolené. Takže to není zkažené maso, ale fermentované.
Čtěte také
A hákarl, ten žralok?
Ten se hlavně nesmí jíst zasyrova, protože je to prudce jedovaté. Takže se musí také fermentovat. Dřív se zakopával do písku, a teď už jsou samozřejmě modernější způsoby, jak se to dělá. Ale tady to není moc k sehnání. Spíš surströmming, ten se dá sehnat třeba v Praze.
Co chilli? Protože v tomto směru jste také velice úspěšný. Přitom mi připadá, že tam jde skoro i o život.
Já se chilli snažím trošku vyhýbat. Mám rád klasické jedlické soutěže na množství, na výdrž, na rychlost nebo na ty extrémy. Ale když jdu na chilli, tak s tím, že mně potom bude špatně. Protože chilli obsahuje kapsaicin, kterým se v tom množství předávkujete. A tělo reaguje tím, že se vám chce zvracet. Na soutěži většinou jíme třeba od 500 000 scovillů, jednotek, až po 12 000 000. To už jsou extrémy.
Podařilo se mi sníst na posezení 9 158 červů. Jsou výborní i zdraví. Vřele je doporučuji, nebojte se toho a určitě to zkuste.
Jaroslav Němec, maxijedlík
Ty jednotky určují pálivost?
Nejpálivější paprika na světě, to je Carolina Reaper, má 2,5 milionu scovillů. To je třeba pětkrát silnější jak pepřový sprej do očí. My to jíme až na konec soutěží.
Musíte podepsat nějaké dokumenty, že to absolvujete na vlastní nebezpečí?
Určitě. Byl jsem několikrát na soutěži, kde se tohle dělá. Pořadatelé se tím kryjí, kdyby se náhodou něco stalo. Člověk nikdy neví, jak dopadne. Byl jsem svědkem, že na soutěži s chilli odvážela soutěžící i sanitka. Někteří kluci se prostě přecenili, je to někdy šílenost.
Co na to váš doktor, když mu řeknete, že jdete na soutěž v chilli?
Pan doktor vždy, když mě vidí, tak říká, pane Němec, to je dobře, že jdete na prohlídku, já si vás trošku proklepnu. Zatím musím zaklepat, to vždy dopadlo dobře. Doktor říká, pane Němec, odkládám červený fix, můžete pokračovat dál.
Co vás čeká v nejbližší době, protože epidemická situace těmto soutěžím příliš nenahrává?
Doufám, že se v létě zlepší a budou se opět pořádat tyto akce. Naposledy jsem pojídal křupavé červíky od Libora a Evy Sloupenských z firmy WormUp, to byla také velká výzva. Podařilo se mi sníst, abych to řekl přesně, 9 158 červů. Dá se to spočítat a byla to šílenost, protože jsou výborní i zdraví. Vřele je doporučuji. Mají 50 procent bílkovin a 30 procent nenasycených mastných kyselin. Neobsahují žádný cukr. Nebojte se toho, dá se to objednat, určitě to někdy zkuste.
Naším hostem byl maxijedlík Jaroslav Němec z Bystrého u Poličky. Děkuji za velmi zajímavé povídání o gastronomii.
Já chci poděkovat za pozvání. Mějte se hezky a všem přeji hodně zdraví. Na shledanou a dobrou chuť.
Související
-
Květiny nepotěší jen naše oči, ale jsou také k jídlu. Jídlokvětinové rady Jany Vlkové
Jsou kytky k jídlu. Jakou mají květy chuť? Jsou zdraví prospěšné? RNDr. Jana Vlková v naší radioporadně na téma: kytky jsou nejen ozdobou, ale i doplňkem našeho jídla.
-
RAW živá strava. Jezme potraviny v původní podobě jak nám je připravila moudrá matka Příroda
Když se řekne syrová strava, mnoho lidí si představí studené a neupravené jídlo, například kus mrkve, papriky, okurky či petržele na talíři, možná ovoce a tím to končí.
-
Co k jídlu, když nestíhám? Obaly nabízených „hotovek“ vypadají lákavě, ale jsou opravdu tak chutné?
Svíčková nebo guláš, to jsou stálice naší kuchyně. Když není čas nebo se nám nechce vařit, sáhneme po hotových jídlech z obchodu. Obaly jsou lákavé, jak ale jídla chutnají?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.