Medvědi běží stejně rychle jako jede Mustang, usmívá se Josef Kment nad svojí cestou do Rumunska

Asi před dvěma lety jste tu byl s kamarádem Michalem Francem. A to byl projekt Jawa na cestách. Vy jste tenkrát vyrazili kolem světa, je to tak?
Kolem světa, ano, a přitom jsme zůstávali jen v České republice. Podívali jsme se do mapy a našli u nás zajímavá místa jako Benátky, Černá hora a hromadu dalších.

8 fotografií

Vy jste z Červeného Kostelce na Náchodsku. Jak jste se dostal k motorkám?
Přes kamaráda. Už odmalička, od nějakých tří let, mě motorky fascinovaly. A zhruba v 7 letech mě kamarád poprvé svezl na Pionýru, a to byla paráda. Někdy v sedmé třídě jsem si pořídil svého prvního Pionýra. Jezdil jsem jen tak po zahradě, ale naučil se základy. A teď se to se mnou táhne už pěknou řádku let.

Josef Kment ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jawa 23 Mustang. Co to je za motorku?
Vyráběla se v Považské Bystrici na Slovensku a moje motorka je z roku 1971. Takže je tak dvakrát starší než já. Teď je po generálce a má najeto zhruba nějakých 13 nebo 14 tisíc kilometrů.

Moje motorka je taková kochací. Člověk jede do kopce rychlostí 20 km a je rád. A občas se musí zastavit, protože je třeba vychladit motor.
Josef Kment, cestovatel s Jawou 23 Mustangem

Jak vás napadlo vydávat se s takovým strojem na daleké cesty?
Koukal jsem se na YouTube a první cestovatel, který takto vyrážel do světa, byl Jiří Gadula. A to mě nadchlo, říkal jsem si, že pojedu prostě Chorvatska. Nakonec se to mi splnilo, vyrazili jsme s kamarády na cestu do Chorvatska, to bylo myslím před třemi lety. A od té doby se to se mnou táhne dál.

Čtěte také

Benátky, Vídeň, Amerika. Michal s Josefem objeli na Pionýrech za šest dnů Svět. Zůstali přitom doma

Ale na to, že je vám 21 let, tak jste toho stihl už hodně. Jak vás napadlo letos navštívit Rumunsko?
Chtěl jsem tam jet už minulý rok, ale nějak jsem to nestíhal a zároveň byl covid. Tak jsem se letos rozhodl, že to spojím zároveň s akcí Okolo Tatier na Pionieri, kterou pořádá Rudolf Tisovský. Každý rok tam jezdím, je to super akce, určitě doporučuji ji navštívit. Je to sraz motorek do 50 kubických centimetrů, babet, pionýrů, všech těchto starých motorek. Pak se vyjíždí na nějakou trasu po okolí, okolo Tater, je to takové pobavení s kamarády, zábava.

Co si musíte sbalit na cestu s sebou? Protože to musíte mít asi hodně promyšlené.
Jak náhradní díly, tak oblečení. Letos jsem bral oblečení docela hodně, zašpinil jsem ho téměř tři čtvrtiny během dvou dnů, protože jsem se vymáchal v Balatonu. Spadnul jsem tam, místo toho, abych se tam normálně vykoupal jako všichni ostatní. Chtěl jsem otestovat vodu, jakou má teplotu, a místo toho jsem tam spadnul.

Čtěte také

Jawa klub v Karibiku. Čeští kluci podnikli s kubánskými motorkáři parádní „bezstarostnou jízdu“

A náhradních dílů jste bral také hodně?
Náhradních dílů byla víceméně skoro celá další motorka. Hlavně věci do motoru, náhradní duše. Příští rok bych chtěl vzít i plášť, protože ten jsem letos málem v Rumunsku prodřel.

Teď mě zajímá, jestli to motorka přežila ve zdraví?
Přežila, sice po výměně motoru, ale přežila to. Bylo štěstí, že jsem si tu rozebranou náhradní motorku vzal s sebou. A konečně se ten druhý motor využil asi po třech letech.

Na Facebooku jsem si všiml, že jste si stěžoval, že vám padala fajfka. Co to je?
To je taková plastová spojka mezi kabelem, co jde od indukčky na svíčku. A tím teplem se normálně rozpadla. Naštěstí jsem měl náhradní, takže jsem ji vyměnil a jelo se dál.

8 fotografií

Jaké bylo Slovensko? Protože jste jeli okolo Tater, líbilo se vám tam?
Nádherná krajina, když je hezké počasí, tak je to paráda. Když je hnusně, tak to naopak nikomu nedoporučuji, obzvláště na motorce. Cesty byly dobré, řekl bych, že když se potom člověk blíží víc k Ukrajině nebo na východ, tak to je horší. Ale víceméně všude podobné, jak v Maďarsku, tak v Rumunsku.

Čtěte také

Cesta kolem Drákulova hradu a setkání s medvědy. Kluci dojeli až k Černému moři na starých Jawách

Měl jste nějaký konkrétní cíl, kam dojet?
Měl jsem cíl projet Transfagaraš, což je horský silniční přechod, dle mnoha názorů jedna z nejmalebnějších silnic na světě, v Rumunsku ji nazývají „Cesta světa". A potom Transalpinu přes hřebeny hor. To byly takové dva hlavní cíle v Rumunsku, které jsem chtěl navštívit.

Jaké bylo Rumunsko?
Nádherné. Koukal jsem dopředu, jaké bude počasí, a říkal si, snad nebude pršet. Nakonec pršelo, takže nejhezčí panoramata jsem projel v dešti a mlze, nebylo vidět na deset metrů. Takže to člověka zamrzí. Tak jsem si myslel, že to budu muset prostě jet znova, ale najednou jsme projel tunel na Transfagaraši, a azuro, krásně.

A nepotkal jste také medvědy?
Medvědy jsem viděl, ale odvahu si je vyfotit nemám. Medvěd totiž běží zhruba stejně rychle jako jede Pionýr.

Čtěte také

První Češi dojeli na fichtlech až na Rudé náměstí. A proč se neviděli s Vladimírem Putinem?

Co vás na vaší cestě nejvíc bavilo?
Ty hory a rozhledy. Když se člověk může kochat, to je paráda. Ta moje motorka je taková kochací. Člověk jede do kopce těch 20 km a je rád. Občas se musí zastavit, protože je třeba vychladit motor. Třeba Maďarsko, to je rovina, tam není nic vidět. Jedete, nalevo je kukuřice, na druhé straně pšenice a tak pořád 20 kilometrů a nic jiného. Ale Rumunsko za tu cestu stojí, určitě se tam chci zajet podívat ještě jednou.

Jaké jste potkal na cestě lidi?
Lidi byli úplně v pohodě. Potkal jsem Bulhary, večer jsem s nimi popil a jsem pozvaný do Bulharska. Jen psi mě na cestě trošku rozčilovali, člověk zastavil, a už na mě vystartovali. To byl takový blbý pocit, když za vámi běží pes.

Kam povede vaše další cesta? Určitě už máte nějaký plán.
Lákají mě dvě destinace. Jednou je Turecko a druhou Norsko. Ale tam se asi budu muset víc nabalit, protože je tam zima.

Jakub Schmidt a Josef Kment ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Motorkář Josef Kment byl naším hostem, moc děkuji za vyprávění o Rumunsku, Maďarsku a Slovensku. Ať vás vaše motorka vždy doveze tam, kam potřebujete, a zase zpátky do Červeného Kostelce.