Město Most je povedené, i tak by ho architekt Krejčí dnes postavil trochu jinak

Letos uplynulo 60 let od okamžiku, kdy vláda komunistického Československa rozhodla o zboření středověkého Mostu. Město totiž stálo na obrovských zásobách uhlí.

Čtěte také

Přesně před 60 lety rozhodla komunistická vláda o demolici historického města Most – kvůli uhlí

„Uhlí bylo vnímáno jako základ civilizačního pokroku, jako záruka slušné životní úrovně a možnost dalšího technického rozvoje,“ připomíná historik a autor knihy Most do budoucnosti Matěj Spurný tehdejší vnímání „černého zlata“.

Most byl ale odsouzený k likvidaci už dávno před rokem 1964. Že je uhlí blízko pod povrchem, se vědělo už v 19. století. „Říkalo se, že lidé ve starém Mostě si chodili uhlí kutat do sklepa. To je možná lehká nadsázka, ale v podstatě to tak bylo. Třeba deset metrů pod povrchem začínal uhelný pilíř,“ popisuje Spurný.

Jaká byla doba

Právě pocit „provizoria“, kdy nad osudem města nejpozději od meziválečného období visel otazník, vedl vedení Mostu k tomu, že do oprav moc neinvestovalo.

Čtěte také

Kostel v Mostě. Jeho transport o 841 metrů se plánoval mnoho let

Historicky cenné město, ze kterého byla po válce odsunuta většina původních německých obyvatel, pomalu chátralo a v souboji s dostupnými miliony tun uhlí nemělo šanci zvítězit.

Ve 40. letech tak těžařské společnosti začaly diskutovat o vytěžení uhlí pod Mostem, jenže bylo potřeba vymyslet, kam Mostečany přesídlit. Tak vznikl nápad postavit nové město na zelené louce. Na jeho vzniku se podílel i architekt Václav Krejčí, který v roce 1959 vyhrál soutěž na podobu centra nového Mostu.

„Tehdy mi zavolal zástupce vedoucího odboru výstavby krajského národního výboru, on mi tykal, já byl klouček sotva ze školy, a říkal: Václave, krajský národní výbor vypisuje urbanisticko-architektonickou soutěž na centrum města Mostu, chceme tě vyzvat, aby ses přihlásil,“ vzpomíná dnes pětadevadesátiletý Krejčí, který se v rámci natáčení pořadu Téma Plus do Mostu vrátil poprvé po dvaceti letech.

Architekt Václav Krejčí u mosteckého kulturního domu Repre. Ten čekají opravy, se kterými část místních nesouhlasí. Vadí jim třeba to, že by se sem měla přesunout knihovna, která teď sídlí v samostatné budově|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Stavba nového a likvidace starého Mostu začaly souběžně v roce 1965. Sám Krejčí byl prý proti bourání původního města, čemuž ale nedokázal zabránit. Alespoň se jím ve své tvorbě inspiroval: „Například v historickém Mostě byla tři náměstí. Masarykovo náměstí, náměstí Minoritů a Gymnazijní náměstí. Říkal jsem si: tři náměstí, každé jiné, udělám to taky tak. Takže jsem do nového města navrhl tři náměstí,“ přibližuje architekt.

Dnes Most vnímáme jako velké anonymní sídliště, v očích projektantů ale představoval na konci 50. let unikátní příležitost postavit ideální město: „Byla to zajímavá doba, protože krátce před tím skončila éra socialistického realismu. Architekti v čele s Václavem Krejčím, kteří vyhráli soutěž na centrum nového Mostu, byli inspirováni svými prvorepublikovými učiteli, funkcionalisty, modernisty z pražské techniky, a zároveň i západoevropskými architekty,“ přibližuje historik Spurný.

Architekt Václav Krejčí u přesunutého kostela Nanebevzetí P. Marie v Mostě|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Obě města vedle sebe „koexistovala“ přibližně patnáct let. Zcela dostavěný byl nový Most až v roce 1987. „V dobovém kontextu je výstavba povedená, ale samozřejmě má určité mouchy. Většina budov je dělaná velkoryse, a to tak, jako byste si řekli, jakou funkci potřebujete, pak to trochu zvětšili, aby to bylo velké, a pak ještě o trochu zvětšili, protože je to pro Most,“ hodnotí architekt Jan Hanzlík.

Sám Václav Krejčí s odstupem šesti desítek let uznává, že dnes by město postavil trochu jinak. A co by změnil? „To bych musel vymyslet. Každý rok se názor na stavbu měst vyvíjí a jejich centra mají jednu důležitou úlohu: ukazují, jaká byla doba.“

Pořad Téma Plus se zamyslí nad důsledky likvidace starého Mostu, nad záměry architektů i nad tím, jak jejich nápady prověřila doba.