Město stvořené pro cirkus. Biennale internationale des arts du cirque v Marseille
V Marseille už potřetí pořádají Mezinárodní bienále cirkusových umění - Biennale internationale des arts du cirque. Cílem pořadatelů bienále je představit co nejvíce francouzských souborů i jednotlivců, ale na bienále vystupují i zahraniční soubory. Ty pak mají šanci uvést svá nová díla před zraky promotérů a manažerů z celého světa. Odsud pak vede jejich cesta na další festivaly a světové scény.
Představení a akce spojené s Mezinárodním bienále cirkusových umění zaplaví na jeden měsíc celý region Provence-Alpes-Côte d'Azur. Celkem se letos zapojilo čtyřicet jihofrancouzských měst od Arles až po Nice a od Briançonu až po Toulon.
Nejdůležitějším a v podstatě ikonickým místem celého festivalu je cirkusová vesnička neboli Village chapiteaux rozprostřená na pláži Prado, což je vyhledávané místo nejen obyvateli Marseille.
Platforma Pôle National des Arts du Cirque Méditerranée
Mezinárodní bienále založili před šesti lety bývalí cirkusoví artisté Guy Carrara a Raquel Rache de Andrade. Jejich jména jsou zároveň spojena s legendárním souborem Archaos, který patřil na konci 80. let minulého století k průkopníkům nového cirkusu.
Dnes se zakladatelé a přední osobnosti tohoto souboru stále věnují tvorbě, ale také rozvoji a podpoře cirkusových projektů zvláště na jihu Francie. S podporou francouzského ministerstva kultury založili Guy Carrara a Raquel Rache de Andrade platformu nazvanou Pôle National des Arts du Cirque Méditerranée.
Guy Carrara: "Postavení Pôle National des Arts du Cirque Méditerranée by se dalo přirovnat ke kulturnímu postavení národních divadel zde ve Francii. Nicméně naše organizace podporovaná francouzským ministerstvem kultury se vysloveně zaměřuje na cirkusová umění. Jednou z našich aktivit je koprodukce tvůrčích projektů. To znamená, že se finančně podílíme na vzniku nových inscenací. Ale poskytujeme také umělecké rezidence a propagujeme nejnovější projekty francouzských cirkusových souborů."
Místo, ve kterém se právě nacházíme, rád představuji jako svět, který ve své podstatě neexistuje. Je to utopie. Zkrátka prostor, ve kterém se zabydlela fantazie.
Manolo
Propojení ženského a mužského principu a také principu lidského a zvířecího
Z Marseille se v roce 1995 stalo sídlo souboru Théâtre du Centaure, neboli Divadla kentaura. Postava kentaura ale přichází do cirkusu už v roce 1989 se založením právě Théâtre du Centaur jeho hlavními představiteli Manolem a Camille. Filozofie Théâtre du Centaur je založena na propojení ženského a mužského principu a také principu lidského a zvířecího. Společný jazyk je tělesný, pomocí zvuků a znaků skrytých v pohybech může být vytvořena srozumitelná partitura. Théâtre du Centaure pře dvěma lety vybudoval areál na úpatí Národního parku Calanques.
"Místo, ve kterém se právě nacházíme, rád představuji jako svět, který ve své podstatě neexistuje. Je to utopie. Zkrátka prostor, ve kterém se zabydlela fantazie. Je to křižovatka, na které se setkává městská civilizace a jeden z nejkrásnějších kousků přírody, tedy Národní park Calanques se všemi svými středomořskými půvaby, které si jen umíte představit. Na této křižovatce – mezi přírodou a civilizací – rád demonstruji to, co symbolizuje i naše umělecká práce a co pro nás znamená „kentaur“, tedy organické spojení člověka a přírody. Náš citlivý vztah k přírodě chceme dát najevo i tím, jak jsme si zdejší prostor přizpůsobili pro tvorbu a práci. Stůl, kolem kterého právě diskutujeme, židle, na kterých sedíme, střecha, která nás chrání, všechny domky a stáje jsou zhotoveny z kusů recyklovaného dřeva poctivou ruční prací, " uvádí Manolo.
Interiér šapitó je inspirován pohybem koně ve volném prostoru
Prostor, do kterého Théâtre du Centaur situuje své inscenace, je vytvořen v duchu tradičního šapitó obohaceného o moderní architektonické prvky. Na vzniku šapitó se podílel Patrick Bouchain. Základnu šapitó Théâtre du Centaur netvoří kruh, ale ovál o rozměrech 22 a 24 metry. Černá obvodová plachta je podpírána tyčemi, přičemž přední tyče podpírající vstupní portál jsou vyšší než ostatní a vytvářejí tak nepravidelnou strukturu celého stanu připomínajícího vulkán. Horní část šapitó není završena kupolí ani věží, ala je seříznuta do stropu a pokryta průsvitnou plachtou. Interiér šapitó tvoří půlkruhové hlediště s kapacitou 600 diváků. Temný prostor prosvětluje za dne sluneční světlo probleskující transparentním stropem šapitó. V noci je skrz strop vidět hvězdné nebe.
A Camille k tomu dodává: "Středobodem naší životní filozofie, a tím pádem i naší tvorby, jsou koně. Vše se točí kolem nich. Oni jsou naší inspirací a byli naší inspirací, když jsme vytvářeli architektonický projekt pro naše šapitó. Interiér šapitó je inspirován pohybem koně ve volném prostoru, jeho cvalem i klusem. S Patrickem Bouchainem jsme strávili hodně času, aby pochopil a pocítil, co koňský pohyb obnáší, co vyžaduje a co je pro něj přirozené. V šapitó nakonec propojil také dva principy – princip země a princip slunce. Jsou to dva kruhy. Jedním z nich je manéž, tím druhým je kruhový otvor ve stropu manéže, kterým, když odkryjeme, pustíme do manéže paprsky slunce."
Cirque Aïtal: Je to tak, jak to je
Na bienále letos vystupuje i Cirque Aïtal, který trvale sídlí v Toulouse, čili do Marseille to neměl daleko. Jeho základ tvoří francouzsko-finská dvojice Victor Cathala a Kati Pikkarainen. Název souboru vychází z okcitánštiny a jeho význam zní: Je to tak, jak to je. Společně tvoří už patnáct.
Cirkus se pro nás mění nejen s časem a věkem, ale především s tím, jak se mění fyzická kapacita našich těl. S tím pak souvisí i chuť tvořit. Dnes už můžeme srovnávat a bilancovat pohled na cirkus z různých úhlů.
Viktor Cathala
A jak se za tu dobu jejich pohled na cirkus a cirkusová umění proměnil? "Řekl bych, že za těch patnáct let jsme s cirkusem zestárli. Mě už bude čtyřicet, Kati je sedmatřicet, takže zestárl nejen náš pohled na toto umění, ale i naše těla. A to přirozeně ovlivňuje i způsob, jakým k tvorbě v současné době přistupujeme. Cirkus se pro nás mění nejen s časem a věkem, ale především s tím, jak se mění fyzická kapacita našich těl. S tím pak souvisí i chuť tvořit. Dnes už můžeme srovnávat a bilancovat pohled na cirkus z různých úhlů. Vyzkoušeli jsme si nejen cirkus nový, ale také cirkus tradiční, kabaret i varieté. Ale ani po těch patnácti letech nás neopouští chuť tvořit inscenace a vystupovat v jednotlivých představeních. Cirkus k nám stále ještě promlouvá," říká Viktor Cathala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
