Mojí nejnovější vášní je muzikál, říká skladatelka Irglová. S Hansardem nahrává novou desku

Jak se znovu obnovila vaše spolupráce s Glenem Hansardem? Kdo přišel s tím nápadem jako první?

Čtěte také

Nejoblíbenějším dárkem na Islandu je kniha a hrací karty. Lépe se pak čelí dlouhým nocím i depresím, usmívá se skladatelka

S nápadem přišel první Glen, ale to bylo také tak dané, neboť to byl on, kdo tu spolupráci rozpustil. A já jsem celé roky čekala, až bude připravený se k tomu vrátit, protože od začátku si uvědomuji tu hromnou sílu naší spolupráce. A myslím si, že jsme oba dva dohromady víc než každý sám, což je přirozené, protože se doplňujeme, reprezentujeme jiný element, a když se dáme takhle dohromady, tak z toho vzniká úplně něco jiného.

Takže já jsem si té spolupráce vždycky vážila, a zároveň si uvědomuji důležitost mojí cesty, osamostatnění. I když jsem si to nevybrala, bylo to spíš jeho rozhodnutí, tak si myslím, že jsem se hodně rozvíjela jako písničkářka za roky, co jsem psala svoje desky. O to víc mám co nabídnout, když jsme se teď spojili znova. Začalo to první jako nápad na turné, kdy mi jedno léto zavolal, jestli bych byla pro si zase zkusit nějaké koncerty. Já jsem říkala, že samozřejmě. A když jsme jeli na druhé turné, tak jsem říkala, že bychom měli mít alespoň nějakou novou písničku, ať máme lidem co nabídnout.

Společné turné jste absolvovali v Severní Americe. Vím, že kritici nešetřili chválou. Co publikum, pamatovalo si vás po té dlouhé pauze?

Zpěvačka Markéta Irglová|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

To mě až překvapilo a dojalo, že mi přišla odezva úplně stejná, jako když jsme jezdili hnedka po těch Oskarech a lidé byli nadšení z filmu. V dnešní době mi přijde, že lidé možná slyšeli písničky poprvé v podání muzikálu, o nás slyšeli naživo úplně poprvé. Takže to bylo trošičku z jiného úhlu pohledu, ale odezva byla pořád stejná, hodně srdcová, upřímná.

Před tím turné jste tedy zveřejnili společnou píseň. Vstoupili jste do stejné řeky, nebo to nejde?

Určitým způsobem ano, ale také to je v dnešní době trošku jiné asi hlavně pro mě. Když jsme spolupracovali před lety s Glenem, tak jsem si nepřipadala jako rovnocenný článek kapely, přeci jenom jsem k němu vzhlížela a připadala jsem si, že jsem se ho spíš snažila dohánět. Teď jsem přeci jenom starší, mám více zkušeností a už si uvědomuji, co do spolupráce přináším. A to je pro mě strašně zdravý pocit.

Proč další společná deska vyjde až na začátku příštího roku?

Protože ji teprve dokončujeme, nahráli jsme všechno, co jsme nahrát měli, ale momentálně ji mícháme, a pak ještě zbývá mastering. A musíme nachystat i grafickou stránku desky. Labely, které desky vydávají, chtějí mít rok na přípravu desky, aby mohly postupně dávat tři, čtyři singly do rádií, aby se lidé s deskou trošku seznámili, než vyjde.

Jak vybíráte písničky, když jich máte víc, než se jich na desku vejde?

To je těžký výběr, na jedné straně se člověk snaží vybrat nejsilnější písničky, na druhé straně je důležité pořadí, ve kterých se na desce objeví. V dnešní době lidé poslouchají písničky spíše jako singly na nějakých play listech, ale já jako posluchačka pořád ráda poslouchám desky od začátku do konce.

Na vinylu jste vydala starší album. Tam učíte své posluchače trpělivosti, protože co skladba, to nějakých 14 minut...

Přesně tak, první je 10, pak 13, pak 15 minut, a ta čtvrtá, vánoční Magdalena je takový bonus, který mi připadá, že se k tomu hodí tematicky. Přijde mi, že to je pro lidi, kteří chtějí nějakou výzvu co se týče hudby. Je to limitovaná edice, vydali jsme jen 500 kousků, nečekám, že to bude populární, ale chtěla jsem to lidem dopřát, protože se ptali, jestli to budeme vydávat.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že bych si napsala svůj vlastní muzikál

Píšete muzikál, co o něm chcete prozradit?

Ten muzikál, to je v podstatě moje nejnovější vášeň. Nikdy jsem si nepředstavovala, že bych si napsala svůj vlastní muzikál, ale v posledních dvou, třech letech jsem si uvědomila, že muzikálová hudba je k mému srdci asi nejblíž co se týče mé vlastní tvorby a že mé písničky asi patří do muzikálu. A nechtěla jsem čekat, až mi někdo takovou práci nabídne. Někdo mi poradil, že si to mám vytvořit sama a po svém. To mě inspirovalo, že jsem si po Vánocích sedla k počítači a říkala jsem si, o čem napíši muzikál.

Můžu říct, že Česko hraje v muzikálu hlavní roli. Do Česka jsem zapojila dobu, která je pro mě od malička inspirativní, a to je doba sametové revoluce. Dřív mě to fascinovalo z příběhu mých rodičů, cítila jsem, že to bylo zvláštní, něco v té době se událo, sjednotilo to lidi, byl to mezník. Zjistila jsem, že tento pocit potřebuji pro nějakou svoji identitu, kdo jsem, že jsem Česka, mám tady svoje kořeny. Mrzí mně, že toho kolem nás v Česku není víc, toho pocitu národní hrdosti. Když se dívám na Česko a Čechy, tak mi přijde, že toho máme strašně moc, čeho bychom si na sobě mohli vážit. Nějakým způsobem bych to chtěla do muzikálu zakomponovat, skrz hudební tvorbu je to přeci jenom jednodušší se napojit na určité emoce.

Jak jde Markétě Irglové islandština? A jak se jí spí s aktivním vulkánem v sousedství? Poslechněte si celý rozhovor.