Musíte být slušně drzý, směje se neuvěřitelným historkám Jiří Fišer, sběratel autogramů
Český rozhlas Hradec Králové dnes ve svém studiu přivítal Jiřího Fišera z Albrechtic nad Orlicí, bývalého fotbalistu, také fotbalového rozhodčího a vášnivého sběratele nejen sportovních autogramů a kuriozit.
Tak vás prý pane Fišere znají lidé hlavně jako Findejse?
Ano, pod jménem Findejs. Prostě jsem hrál fotbal a v podvědomí jsem mezi lidmi ze sportovního prostředí pod jménem Findejs.
Kdy jste začal s fotbalem? Protože to je velká láska, láska na celý život, řekl bych. Začínal jste už jako kluk na vesnici někde s mičudou?
Bydlel jsem v Petrovicích u Týniště nad Orlicí, mezi Třebechovicemi a Týništěm. Tam byly mé první krůčky jako neregistrovaného žáka a otec mi koupil šněrovací mičudu.
To byla tenkrát vzácnost.
To byla vzácnost. Kamarádi mne považovali za boha. To nikdo neměl. A tam jsme začali hrát fotbal. Pak jsme se přestěhovali do Třebechovic a tam už jsem začal hrát závodně za žáky a potom za dorost. No a pak jsem odešel na vojnu.
Na vojně jste měli tenkrát nějakou besedu s manžely Zátopkovými?
To bylo asi po 2 nebo 3 měsících. Zvali různé zpěváky a pozvali i manžele Zátopkovy. V týdnu jsem si řekl veliteli, že potřebuji sešit, tak jsem si pro něj zajel do Třebechovic a zpátky. A tam se mi tenkrát podepsali.
McEnroe byl tak šokovaný, že se mi podepsal. A pořadatelé potom říkali, chlape, ty jsi jediný v České republice, kterému dal autogram.
Jiří Fišer z Albrechtic nad Orlicí, sběratel autogramů
Takže to byly vaše první podpisy.
Ano. Manželé Zátopkovy a slovenský fotbalový brankář Viliam Schrojf. To byla fotbalová ikona, když bylo mistrovství světa v Chile v roce 1962. Tak to byl Schrojf v brance, Lála, Popluhár, Novák obrana, záloha Pluskal, Masopust a útok Pospíchal, Scherer, Kadraba, Kvašňák a Jelínek.
I kdyby vás o půlnoci probudili, tak to znáte.
Tak vím, o co se jedná, a nespletu se.
V Chile jsme tenkrát získali stříbro.
Tam to bylo velké. Protože já jsem Duklák. Jezdím 30. prosince na sraz Dukly. A tam jsou chlapi, ještě Pospíchal, Jelínek a fůra hráčů, kteří to ještě pamatují. Schrojf byl vyhodnocen jako nejlepší brankář MS v Chile. Oni mu před zápasem předali s pompézností ocenění pro nejlepšího hráče a to ho rozhodilo. On v tom finále selhal, ač byl nejlepší brankář. V tom zápase s Brazílií, dá se říci, že vyhořel.
Sehnal jste všechny podpisy tehdejší reprezentace?
Všechny do jednoho.
Vy na to máte nádherné sešity. Nespíráte podpisy na kartičky, ale máte založené sešity a tam je hezky jeden podpis vedle druhého, k tomu i fotografie. Kolik máte těch podpisů, nebo možná oněch sešitů?
Já nevím, těch sešitů je asi 20.
A takovém jednom sešitě je kolik podpisů?
Já nevím. Plácnu, že v jednom je 200, 300 podpisů, takové nějaké číslo. Já jsem se tím nezaobíral. Takže nevím, to bych plácal.
Doma má 8 000 historických pohlednic Hradce Králové. Při jejich prohlížení vám buší srdce
Každý z nás se občas rád zatoulá do minulosti a listuje knihami, kde jsou staré fotografie a obrázky míst, která dobře známe. Rádi si připomínáme, jak tato místa vypadala kdysi. Tuto možnost nám dává už druhá kniha královéhradeckého sběratele historických pohlednic a fotografa Jaroslava Hrůzy.
Když jste vystupoval tady u nás z výtahu, tak jsem se docela vylekal, protože před vámi jela naše kolegyně s obrovským nákladním vozíkem, na kterém jsou vaše poklady. Já jsem se vás zeptal, jestli to je všechno a vy jste odpověděl, to rozhodně ne. To by se sem nevešlo.
Ještě toho mám spoustu doma.
Celý život sbíráte autogramy a podpisy, převážně sportovních osobností. Jsou to jen sportovci, nebo i nějaké jiné slavné hvězdy? Například jméno i nějakého zpěváka tkví v těch vašich sešitech?
Ano, teď jsem byl naposledy tady v královéhradeckém Aldisu na Drupim. Toho tam mám taky.
Mě zajímá, jak ty podpisy získáváte? Protože vy jste mi vykládal pěknou historku, že když třeba jedete do Prahy, tak si prostě vezmete sešit s sebou. Jdete po ulici, kdyby náhodou a potkál jste třeba Karla Gotta a poprosíte jej o podpis. Takhle to funguje?
U tohoto řemesla, prostě je to kus řemesla, musíte být slušně drzý. Musíte být slušný a zároveň drzý, protože jinak byste nic neulovil.
A nejen drzý, ale také slušně oblečený. To se vám povedlo tenkrát při zasedání FIFA?
To bylo v roce 1986, když bylo zasedání FIFA v pražském hotelu InterContinental.
Tak jsem se ustrojil, jel jsem tam jen tak na blind. Ustrojil jsem se, kravatu jsem si vzal. Vejdu dovnitř a všude u výtahů staří lidé, kteří si přivydělávají, staří dědkové. Sundali mi kabát, strčili mě do výtahu a poslali do druhého poschodí. Nahoře mě přivítal rozhodčí Baťa, sekretář Sparty, a říkal, dělej, za pět minut bude zasedání. Tak mě dali do první řady. Poprvé v životě jsem seděl v koženkovém křesle a měl jsem taková sluchátka, co máte vy.
Já bych se ještě zastavil u těch vašich fíglů. Protože vy jste dokonce tenkrát v roce 1986 získal i podpisy slavných amerických tenistek včetně Martiny Navrátilové, která přijela po dlouhých letech v emigraci. Nesl jste nějaký tác s ovocem, nebo jak to bylo?
To byl tenisový svátek na Štvanici. Bylo to za totality a pražská Štvanice byla obestoupená. Každých 10 či 15 metrů stál člen SNB, tedy police. Tak nebylo možné se tam dostat. Obešel jsem stadion dvakrát, a pak jdu potřetí a zezadu vidím vchod. Vrata, kterými se zásobují různé věci a občerstvení. Přijelo malé auto, dodávka, otevřely se dveře, já jsem se přikrčil z druhé strany, šofér to neviděl. Tak jsem tam vešel a sešit jsem měl v ruce pod tričkem. On se zastavil a vzal nádobu s občerstvením. Jablka, víno, pomeranče. Vzal jednu nádobu. A já jsem nelenil, vzal jsem druhou a tam bylo napsáno USA. Šel jsem chodbou a přijdu ke dveřím USA. Zaťukal jsem a ženské se už svlékaly, Navrátilová a Shriverová už byly v kalhotkách. Dal jsem tu mísu doprostřed a pěkně postupně Martina Navrátilová, Shriverová, Chris Evertová, všechny se mi bez problémů podepsaly. Já jsem poděkoval, slušně jsem podal děvčatům ruce a tím pro mě návštěva tenisového svátku skončila.
A máte úžasný podpis i s fotografií Martiny Navrátilové. A tady vidím, McEnroe, také slavný tenista, se vám podepsal!
John McEnroe, to bylo asi v roce 1995. Přijel na exhibici a bydlel v hotelu InterContinental. V devět hodin měl 15minutovou tiskovou konferenci, ale přitom upozornil pořadatele, že se nikomu nepodepíše. Bude čtvrthodinu odpovídat na dotazy a potom to utne. Každý hotel má svou knihu návštěv, to je taková velká bichle. Byla otevřená, a když se chýlilo ke konci tiskovky, tak jsem vzal svůj sešit, a když McEnroe šel okolo, tak jsem to připravil a svůj sešit jsem hodil na tu bichli, dal jsem mu pero do ruky a on byl tak šokovaný, že se podepsal. Já jsem to zaklapl a dole pořadatelé říkali, chlape, ty jsi jediný v České republice, kterému dal podpis McEnroe. Jako italský fotbalista Paolo Rossi, ten se také nikomu nepodepisuje.
Zajímavých historek máte hodně. Za každým podpisem je úžasný příběh. Pane Fišere, já vám alespoň za některé děkuji.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Radioporadna: Petr Čuhanič - karikaturista, výtvarník a...
Radioporadna - Petr Čuhanič - karikaturista, výtvarník a sběratel podpisů - Zajímavá osobnost je Hostem Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové každý všední d...
-
Radioporadna: sběratelé - Jiří Zvolánek a Jakub Mysliveček -...
Radioporadna - sběratelé - Jiří Zvolánek a Jakub Mysliveček - křížovky a minerály - Zajímavá osobnost je hostem Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové každý v...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
