Na mise v Afghánistánu jsem si objednával kytary. Vzpomínám hlavně na úžasné kolegy, říká bývalý profesionální voják Ondřej Spisar

14. duben 2024

Bezmála dvacet let byl v armádě, působil u 601. skupiny speciálních sil generála Moravce AČR sídlící v Prostějově a zúčastnil se zahraničních misí v Afghánistánu a Mali. Dnes mimo jiné hraje v kapele, má vlastní módní značku, je střeleckým instruktorem a členem iniciativy Civilisté děkují. Hostem pořadu Až na dřeň byl Ondřej Spisar.

Poslechněte si rozhovor s Ondřejem Spisarem

„Pro mě byla armáda vždycky zajímavá. Byl to splněný sen. V rodině nikdo nic společného s armádou neměl. Ve dvanácti letech jsem začal se skautingem, armáda mě pak zlákala v osmnácti, kdy jsem začal chodit ve Vyškově na vojenskou školu a v roce 2003 jsem nastoupil do Prostějova,“ vzpomíná na své začátky Ondřej Spisar.

Motivací pro vstup do armády je podle něj pro většinu lidí vlastenectví ve své nejlepší podobě. Bývá to i touha po adrenalinu a zajímavé práci. „V Prostějově byli úžasní lidé. Všechno je na kamarádské bázi, byť se třeba musíte hlásit podle předpisů. Já vždycky věřil práci, kterou jsem dělal, s uposlechnutím rozkazů jsem nikdy neměl problémy.“

Ondřej Spisar

Na mise jsem se těšil

Mise je podle jeho slov pro každého vojáka vyvrcholením dlouholeté práce. „Všichni se na mise těší. Měl jsem respekt z místa, kam jsem jel, ale na misi a první operace jsem se těšil.“

Ondřej Spisar takto vyjel pětkrát do Afghánistánu a jednou do Mali. Dlouhé měsíce byl odloučený od rodiny a tehdy malého synka.

Katka Kubalová a Ondřej Spisar

„Pro rodinné příslušníky je to daleko náročnější než pro nás. Na misi se stýská, ale ty dny plynou stejně. My jsme většinou prováděli operace v noci, takže přes den si pak jdete trochu lehnout.“

Na jednu z misí odjížděl, když bylo synovi osm měsíců, po návratu mu byl rok a dva měsíce a bylo to úplně jiné dítě. „Přivítal mě tím, že běžel po garáži. Občas jsem ale míval výčitky, že jsem u syna nebyl. Teď se mu to snažím vynahrazovat.“

Hudba jako ventil

Stereotypní režim na misích si prokládal cvičením a také hudbou, působí totiž v kapele Dark Gamballe. „O mně se určitě traduje spousta historek, jak jsem si do Afghánistánu objednával kytary ze Spojených států. Téměř všechny písničky na jedné z našich desek vznikly na misi,“ prozrazuje.

Po devatenácti letech služby odešel do civilu, ale odpočinkem to rozhodně nenazývá, aktivit má víc než dost. Jednou z nich je také iniciativa Civilisté děkují, která má za cíl budovat důvěru mezi civilním obyvatelstvem a ozbrojenými silami České republiky.

Ondřej Spisar

Co plánuje s touto iniciativou a fotografkou Jarmilou Štukovou připravovat? Jak se na misích srovnával s realitou dané země? Na kterou situaci nikdy nezapomene? Jaký pro něj byl odchod z armády? A zůstaly mu nějaké návyky ze služby i v civilním životě? Poslechněte si celý rozhovor.

Související