Na nanebevstoupení je ještě čas. I tak se kázání Sufjana Stevense dobře poslouchá
Po pěti letech od oceňované desky Carrie & Lowell přichází populární americký písničkář Stevens s novou řadovkou. Vtiskl do ní popová klišé i experimentálnější postupy.
Ježíšovi trvalo podle Bible nanebevstoupení čtyřicet dní. Sufjan Stevens se k tomu svému dostává po pětadvaceti letech hudební kariéry, nebo také po pěti letech od své výpovědi, kde se vypořádával se svým dětstvím a smrtí matky. (Mimochodem, díky rozsáhlé kolekci vánočních skladeb a bočním projektům jako Sisyphus by vám Stevensova diskografie vystačila na víc než den poslechu.) Po sérii nahrávek obsahujících živé záznamy, balet, new-age skladby nahrané se svým otčímem a b-singlech přichází Stevens s deskou The Ascension. Jeho cesta vzhůru nemíří ani tak do (v)oblak, ale spíš severně od New Yorku do pohoří Catskill. Právě tam se tento pětačtyřicátník zvyklý na ruch metropole minulý rok přestěhoval.
Singl Sugar vyšel jako třetí v pořadí. Na videoklipu ke zkrácené verzi songu se podílel choreograf Kyle Abraham a režisér a bývalý baletní tanečník Ezra Hurwitz.
A co teď? Stačí zemřít šťastný
Titulní píseň týden staré desky The Ascension končí opakováním otázky: „A co teď?“ V této skladbě Sufjan Stevens pochybuje, podobně jako v následující více než dvanáctiminutové America. Ve skladbě Sugar z něj pro změnu promlouvá chtíč, Die Happy je založená na odevzdané snad až rouhačské a uspokojující větě „Chci zemřít šťastný“. Co teď dodat? Snad jen, že na osmé řadové desce Sufjana Stevense dostává prostor i celá řada dalších témat, která jsou o hodně „dospělejší“ než například na albu Seven Swans.
Oblíbený minesengr, později proměněný v Krautgartnera amerického folku operujícího s tradičními nástroji a následně i elektronikou, se před pěti lety vrátil ke své prosté poloze. Formou se ohlíží do období kolem roku 2010. Přichází však s jinými tématy. Zabývá se problémy, které už podle něj nejsou ryze osobní, sdílíme je totiž všichni.
Nová deska The Ascension se na jednu stranu tváří jako popová nahrávka, tak snadno uchopitelná ale není. A podobně na tom může být živé podání (dojde-li k němu vůbec). V rozhovoru pro magazín Exclaim Stevens říká: „Zatím nevím, jak bude vypadat živá show k této nahrávce.“ Je ale vůbec koncertů potřeba? The Ascension by si možná mohl každý projít sám. Nové fanoušky si bude získávat spíše hůře než snadněji. Za poslech ale rozhodně stojí.
Související
-
Přestaňme vnímat písničkáře jako osamocené hudebníky v klobouku a s kytarou
U českých posluchačů se vyskytuje drobný nešvar. Bohužel se ho drží někdy i hudební publicisté a pak ho zneužívají samotní hudebníci. Songwriting, nebo písničkářství?
-
Deštivá velšská historie i roztančené teplé léto: alternativní novinky konce prázdnin
Dramaturgové Michal Pažízek a Ondřej Bambas připravili tucet novinek, které by neměly ujít vaší pozornosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.