Na Západ jsme se úplně nevčlenili. Střední Evropa se v krizích rozhoduje emocionálně, míní politolog Pehe

Od osobnosti knížete Václava se mimo jiné odvozuje tradice západního ukotvení českého státu. Kde stojí Česko dnes? Jsme součástí civilizace, kterou jsme si zvykli označovat za západní? Vladimír Kroc se ptal politologa Jiřího Pehe.

Jak se podle vás Západ dnes definuje?

Západ je civilizace, která prošla několika základními formativními revolucemi, dalo by se říci.

Patří k nim samozřejmě renesance, osvícenství, patří k nim takové základní vynálezy, jako je právní stát a oddělení náboženství od státu. Patří k nim to, co se už 200 let pojí s industriální civilizací a všemožnými filozofiemi, na jejichž základě vznikala: zejména tedy západní důraz na práva člověka, individualismus, ale zároveň nějaké formy společenské solidarity.

Čtěte také

Je toho mnoho, co definuje západní civilizaci a co ostatní civilizace ne úplně zažili nebo si tím ne úplně prošly. Ale pokud bych měl vyhmátnout jednu věc, která tu západní civilizaci definuje, tak je to právě důraz na individuální svobody, na hodnotu lidské existence. Nebylo tomu tak samozřejmě vždy, ale to je to, co definuje Západ přinejmenším v posledních zhruba sto letech.

Jak se díváte na snahy jít vlastní, tzv. třetí cestou? Je možné být mezi Západem a Východem? Podobné představy byly třeba po pádu komunismu velmi živé a dodnes se na ně, jak už jste sám řekl, někdy odvoláváme.

Já si myslím, že to je cesta do pekel, když to přeženu. Netýká se to jenom České republiky, ale i některých dalších zemí, které si myslí, že jsou nějakým mostem mezi Západem a Východem. To, že tyto malé národy uprostřed Evropy nejsou schopné se jasně začlenit do západní civilizace, když už k tomu mají možnost, je nabídkou té východní civilizaci, dnes tedy především Rusku.

Čtěte také

Tento problém tady existoval vždy, v různých mírách intenzity – i během období mezi dvěma válkami, tedy po první světové válce. Určitá nerozhodnost zemí v regionu, které se vynořily z Rakouska-Uherska a snažily se vytvářet jakousi vlastní politickou kulturu a viděly se skutečně jako most mezi Západem a Východem, vlastně přispěla k tomu, že nakonec do toho mocenského vakua, které tyto země představovaly, protože byly prostě slabé politicky i ekonomicky, nejprve vtrhl Hitler a později sovětský komunismus.

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal: „Rozdíl mezi Západem a střední Evropou se v mnoha ohledech snižuje. Mohlo by se zdát, že termín Západ vyprchává, jen východ, rozuměj Rusko, je stejně děsivý jako ve 30., 50. či 70. letech 20. století. To je pevná konstanta: strachu, úpadku a ponížení.“ Souhlasíte s takovým hodnocením?

Já bych s tím rád souhlasil, jenom si myslím, že přece jenom střední Evropa pořád ještě není, jak už jsem naznačil, s tím, co nazýváme Západem, srostlá.

Vidíme to v nejrůznějších politických událostech posledních let, kdy se některé země střední Evropy – Maďarsko, nebo teď uvidíme třeba i Slovensko po volbách – neustále nějakým způsobem v různých věcech přiklánějí k tomu východu, který popisuje Erik Tabery. Je tady takové pokušení, nejenom politické, ale i části obyvatelstva těchto zemí střední Evropy, být součástí obou civilizací.

Čtěte také

Také jsou to země, které se vynořily z mnoha desítek let komunistického režimu, kdy mentální stereotypy a způsob myšlení, které během komunistické éry fungovaly, tady ještě stále pracují. Proto také vidíme, že politicky střední Evropa – nejen země Visegrádu, týká se to kupodivu i východní části Německa – dodnes tak trochu koketuje s ruským impériem.

Úpadek racionality?

Tvrdíte, že se ve střední Evropě hroutí racionalita. V čem to spatřujete?

Je to jev, který se ve střední Evropě opakuje a je to právě to, co nás tak trochu odlišuje od té řekněme ryzí západní civilizace, která je už od dob francouzského osvícenství, ale do určité míry i před tím, vystavěná na racionálním principu. Střední Evropa přeci jenom některými těmito historickými ději ne úplně prošla, ne úplně je zvnitřnila.

Čtěte také

Vidíme tady určitou tendenci, nejenom v České republice, ale i v ostatních zemích střední Evropy, přijímat v těžkých situacích řešení, která jsou spíš neracionální, emocionální a často vyúsťují do velkých historických katastrof. Není náhodou, že ty nejzrůdnější ideologie 20. století a režimy měly svůj začátek právě ve střední Evropě.

V čem Jiří Pehe spatřuje příčinu přetrvávajících rozdílů mezi východním a západním Německem? Čím se ve střední Evropě Česko politicky vymyká? A za jakých podmínek státy západní civilizace podléhají autoritářství? Poslechněte si celý rozhovor s politologem Jiřím Pehe vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh
Spustit audio

Související