Naděje pro ohrožené tasmánské ďábly
Dravé vačnatce ďábly medvědovité hubí nakažlivá rakovina. Vědci však už možná udělali první krok k vývoji účinné vakcíny.
Nakažlivá rakovina se u tasmánských ďáblů medvědovitých (Sarcophilus harrisii) objevila v roce 1996. Je stoprocentně smrtelná a vyhubila většinu původní populace. Vědci odhadují, že pokud se bude šířit stávajícím tempem, vyhynou ďáblové za 20 až 30 let. Mezi jednotlivými zvířaty se rakovina přenáší kousnutím, při kterém v ráně zůstanou nádorově změněné buňky nemocného zvířete. Z nich se v novém hostiteli vyvine nádor na hlavě, který zvíře během několika měsíců zahubí.
Až dosud se vědci domnívali, že rakovina se mezi jednotlivými zvířaty přenáší proto, že ďáblové jako druh mají velmi nízkou genetickou diverzitu. Imunitní systém rozeznává vlastní buňky od cizích podle takzvaných MHC molekul (major histocompatibility complex, hlavní histokompatibilní komplex). Ty jsou si u ďáblů velmi podobné, takže imunitní systém považuje cizí buňku za buňku vlastního organismu a nezlikviduje ji. Vědci z Cambridgeské univerzity ve spolupráci s kolegy z Austrálie a Tasmánie ale zjistili, že skutečný problém je v něčem jiném.
Rakovinné buňky ďáblů totiž na svém povrchu vůbec žádné MHC molekuly nemají. Imunitní systém je tedy nepovažuje za vlastní buňky, protože o nich vůbec neví. Dobrá zpráva však je, že tyto buňky mají nedotčené geny pro tvorbu MHC molekul. Pomocí signalizačních molekul, jako je interferon gamma, se vědcům podařilo geny „probudit“. Buňky tak přiměli k tomu, aby na svém povrchu vystavily MHC molekuly a zviditelnily se imunitnímu systému.
Podle názoru vědců by se tento objev dal využít k vývoji vakcíny. Očkování divoké populace samozřejmě má svá úskalí, ale vakcína by přinejmenším mohla chránit ďábly odchované v zajetí při návratu do tasmánské divočiny.
Zdroj: University of Cambridge
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
