Náročné životní situace? Odolnost posiluje strava, spánek a hlavně dobré mezilidské vztahy, radí psycholog

Myslím si, že nás poslouchají rodiče dospívajících dětí nebo rodiče, kteří už tuhle zkušenost mají a vědí, že je s dětmi těžké mluvit, protože dveře dětského pokojíčku se v nějakém věku zavřou, a oni mají problém, jak to udělat, aby komunikace nevázla, když jsou dveře permanentně zavřené. Navíc dítě už začíná vykazovat nějaké alarmující znaky – přestávají ho bavit určité věci, možná dochází i k sebepoškozování, komunikace vázne, ale nejde to navázat...

Kromě sebepoškozování to, co jste vyjmenovala, je normální průběh dospívání. Možná na straně rodičů začínat dřív. Ti, kteří mají menší, mladší děti, tam třeba limitovat čas, který věnuji sociálním sítím a navýšit čas, který věnuji rozhovoru se svým dítětem. To je výzva pro mě jako pro rodiče. Menší děti napodobují naše chování. Nemůžeme to svádět na to, že jsou pořád na mobilech, na sociálních sítích. My máme odpovědnost jim vytvářet prostředí, kdy bude běžná mezilidská komunikace k dispozici.

Čtěte také

Úzkost je pro mladé normální, ale zůstávají v ní. Více než slova pomáhá přítomnost, radí psycholog Krejcar

I u dospívajících platí být k dispozici, navazovat rozhovor, nečekat, že se mi bude se vším svěřovat. Ale řekl bych, že dítě i dospívající člověk vnímá, co se děje kolem něj, vnímá model rodiče a jeho chování, vnímá to, co vyplňuje prostor. A to může být i mediální hluk, informace, které nesou negativní emoce. V posledních letech jsme v přímém přenosu svědky války a možná už tolik neregulujeme, jestli to poslouchají děti. Možná s nimi o tom tolik nemluvíme.

Limitovat čas, který věnuji sociálním sítím a navýšit čas, který věnuji rozhovoru se svým dítětem. To je výzva pro mě jako pro rodiče.

Další věcí je, do jaké míry dáme přednost tomu, že dítě má práva. Právo na svoje soukromé informace v sociálních sítích. Nejsem si úplně jistý, že by rodič neměl vědět, kde se dítě pohybuje. Takže navazovat kontakt je správně, být k dispozici k rozhovoru je správně. A i když nebude odpovídat, můžeme si být jistí, že nás vnímá a pozoruje. Je normální, že dospívající se uzavírají, vymezují, mají jiné názory.

Čtěte také

„Ptát se sebe, kde jsem a co potřebuji.“ Smysly a pocity nás kotví v realitě, radí psycholog Světlák

Alarmující by byly potíže, které jste zmínila, třeba sebepoškozování nebo nějaké násilné projevy, tam už se může dít něco dalšího. A víme, že došlo k mnoha výzvám a potížím po COVIDu, ke zhoršení prožívání u dětí následkem sociální izolace, následkem zátěže, protože dítě vnímá rodiče a okolí a jeho zátěže, a to do sebe také promítá, s tím se identifikuje. Takže když jsme sami nervózní, podráždění, ve stresu, tak to přenášíme na děti. Takže můžeme regulovat i svoje emoce v chování, jsou na to postupy, jak emoce regulovat.

Jak dlouho s námi ještě budou covidové následky?

Podle mého názoru to postupně otupuje, zlepšujeme se. Jsme jinde než před dvěma lety. Máme ale i mnoho pozitivních zkušeností z toho období – že jsme tu krizi přestáli, svět tím neskončil, některé věci děláme i technicky jinak, něco se dá zjednodušit... A Češi obecně jsou velmi tvořiví. Takže během krizí se dovedeme semknout a dovedeme vytvářet nové věci, to je naše přednost.

A také platí, že po bitvě je každý generálem, že pak budeme kritičtí, kdo co udělal špatně. A společenská soudržnost se bude snižovat. Takže moje zkušenost je, že v krizi fungujeme dobře. Jako Češi většinou obstojíme a vidíme velké vlny solidarity, soudržnosti

Odolnost je slovo, které často padá v dialogu tohoto typu. Jak psychologie pojímá odolnost?

Různým způsobem. Ale vnímal bych odolnost, že je to proces a je to věc, kterou lze posilovat. Není to něco, s čím se rodíme, co je nám dáno. Faktorů je mnoho. Jsou to vlivy sociální, vztahové, emoční... Ale můžeme posilovat odolnost tím, že se zaměříme na oblasti, kde budeme trénovat.

Zastavíme a řekneme si: Aha, teď jsem se rozčílil. Pojmenovávám emoci a ona nade mnou nemá vládu

Může to být i otázka fyzického zdraví, zdravého životního stylu. Můžeme střídat pasivní, aktivní činnosti. Druhá věc je stravování. Můžeme se zaměřovat na to, abychom jedli zdravěji a lépe, tím posílíme tělo. Je tam provázanost.

Mě by zajímala ta emoční odolnost. Tam věřím tomu, že není tak lehké trénovat...

Je a není. Existují nástroje pro trénink emocí, abychom emoce ovládli, aby negativní neovládly nás – strach, nejistoty, úzkost, zloba. Existují způsoby, jak se naučit regulovat emoce ve vypjaté situaci. Třeba když se dostaneme do konfliktu s nadřízeným. Můžeme si natrénovat, jak to vydýcháme, hraje roli čas, myšlenkové přerámování situace. Když si budeme říkat: Zase to na mě padá, nic se mi nedaří – budeme tím ovlivňovat svoje reakce, prožívání, emoce. A když si ty věty nahradíme: To přejde, za chvíli to bude pryč – dostaneme se rychleji tzv. do pohody.

Čtěte také

Boj se zlem je součást reality. Nejtěžší období krizové intervence je deset až dvanáct týdnů, říká psycholožka Lucká

Emoce i vypjaté emoce můžeme ovlivňovat. Chce to si také uvědomit emoci a pojmenovat ji. To pomáhá mnohdy, když se třeba rozčílíme. Zastavíme a řekneme si: Aha, teď jsem se rozčílil. Pojmenovávám emoci a ona nade mnou nemá vládu. Z dlouhodobého hlediska hraje roli se zaměřovat na dobré mezilidské vztahy. Druzí lidé nám zrcadlí emoce, povzbuzují nám to pozitivní. Můžeme čerpat od druhých lidí.

Ještě něco jsme nezmínili?

Je toho určitě spousta, ale do oblasti tělesného zdraví bych zařadil ještě spánkovou hygienu. Spánek funguje dobře pro detox negativních emocí, zkušeností. Když spíme málo a špatně, můžeme pracovat s tím, jak to zlepšit. Takže spánek, sociální opora – to je jeden z hlavních faktorů, jak zvládneme náročné životní situace. Regulace emocí – s tím se dá pracovat. Můžeme ale také akceptovat, že někdy ujedeme. Měli bychom na sebe být hodní, abychom se cítili dobře. Doporučil bych webovou stránku opatruj.se. Můžeme tam najít spoustu zdrojů, informací, jak posilovat vlastní odolnost, wellbeing, své duševní zdraví, inspiraci.

Je slovo „trauma“ nadužívané? Čemu bychom měli věnovat pozornost? Jak se starat o své stárnoucí rodiče, aby se nedostali do špatného psychického stavu? Poslechněte si celý rozhovor.