Naši krajané prokázali v Americe obdivuhodnou výdrž. Renáta Fučíková vypráví v nové knize o historii Čechů v USA
Co spojuje osudy obchodníka a kartografa Augustina Heřmana, národopisce Vojtěcha Náprstka nebo herce Jiřího Voskovce? Všichni byli českého původu a všichni emigrovali do USA. Životním cestám Čechů, kteří z nejrůznějších důvodů opouštěli vlast a vydávali se za oceán, se v nové knize věnuje ilustrátorka Renáta Fučíková.
Anton Cermak: český starosta Chicaga
Impuls k vytvoření knihy dostala od krajanek, které po revoluci našly svůj druhý domov v Chicagu. „Ke vzniku knihy daly podnět dvě dámy, které v Chicagu působí ve školství. Když viděly knížky, které dělám o velkých osobnostech českých dějin, vyzvaly mě, abych vytvořila portrét jednoho z nejslavnějších Čechů v historii USA,“ vysvětluje autorka, která pomocí obrazu a slova v minulosti vytvořila třeba knižní portréty Franze Kafky nebo Tomáše Garrigua Masaryka. Oním mužem byl samozřejmě Anton Cermak. Rodák z Kladna, který se v roce 1931 vypracoval až na starostu Chicaga. „Začala jsem studovat jeho příběh, ale brzy se mi zdálo, že na velkou knihu je to málo. Proto jsem se rozhodla „obalit“ jeho příběh příběhy jiných Čechů, a to ze všech stran.“
Češi, kteří za sebou nechali stopu
Velkoformátová publikace tak ve výsledku sleduje historii Čechů v USA v širokém dějinném záběru – od objevení Ameriky v roce 1492 až do roku 1990. Prostřednictvím proškrabávaných ilustrací a krátkých textů přibližuje dobrodružné příběhy desítek českých umělců, vědců, sportovců nebo politiků, kteří za sebou v Americe nechali hlubokou stopu. „V širokém seznamu lidí, kteří za oceán odešli, jsem hledala ty, kteří udělali nějaký velký výkon ve prospěch Spojených států nebo lidstva. Chtěla jsem ukázat na ty, kdo z Čech přinesli dovednosti a schopnosti, které pak v nové zemi dokázali rozvinout,“ odpovídá autorka na otázku, čím se nechala vést při výběru těch, jejichž osudy v knize nakonec ztvárnila.
Od Martina Bohemuse po Jana Hammera
V knize, dělené do šesti kapitol, tak najdeme příběhy objevitelů a poutníků (kartograf Martin Bohemus, měšťan a obchodník Augustin Heřman, český princ Ruprecht), revolucionářů a vystěhovalců (etnograf Vojtěch Náprstek, básník a překladatel Josef Václav Sládek, kněz Ladimír Klácel), nových Američanů (Antonín Dvořák, Alice Masaryková) i těch, kdo za oceán utíkali před hrozbou nacismu i komunismu (Ladislav Sutnar, Jiří Voskovec, Bohuslav Martinů, Rafael Kubelík).
Houstone, máme problém
Dvě závěrečné kapitoly pak představují osobnosti, které za oceánem dosáhly světového úspěchu (Martina Navrátilová, Dominik Hašek, Ivan Lendl) a v posledku pak ty, kdo mířili a doputovali až ke hvězdám. „Nezpochybnitelnými hrdiny jsou pro mě cestovatelé a astronauti. Mezi mé největší favority patří Eugene Cernan a James Lovell. Posledně jmenovaný, kapitán slavného Apolla 13, dosud žije. Právě z jeho úst před lety vyšla slavná věta „Houstone, máme problém“, vyznává se autorka z obdivu k muži, který na palubu vesmírné rakety vzal i československou vlajku, kterou chtěl v příhodný moment vytáhnout. „To se sice nakonec nestalo, nicméně naše státní vlajka se proletěla dosud nejdál do vesmíru,“ uzavírá Renáta Fučíková.
Tvrdá cesta za americkým snem aneb knoflíky a viržinka
Především v raných obdobích neměli Češi odcházející do Ameriky na růžích ustláno. O zemi zaslíbené neměli relevantní informace a po příjezdu je tak čekal poměrně tvrdý náraz. „Řada našich krajanů se do Ameriky vydávala za vidinou lepšího života. Neměli ale dostatek informací a brzy zjistili, že za oceánem na ně nikdo nečeká. Navzdory složitým podmínkám a nesnázím se ale přesto mnohým z nich podařilo nakonec uspět,“ vysvětluje autorka. Češi, kteří se usazovali především na americkém severozápadě, brzy prosluli třeba výrobou knoflíků nebo viržinek.
Pastva pro oči
Příběhy Čechů v Americe vypráví přední česká ilustrátorka především prostřednictvím obrazů, které zachycují pravdivou podobu situací i lidí. Navzdory veristické formě ale vytváří i řadu metafor, kterými přenáší reálné osobnosti a jejich příběhy do symbolické roviny. „Ráda používám veristický styl, ale v případech, kdy je kniha určena i dospělým čtenářům, se ráda uchyluji k metaforám. To znamená, že respektuji reálnou podobu krajin i osobností, které ale zároveň stavím do metaforické situace, která zároveň funguje jako symbol. Symbol pak čtenářům pomáhá si věci trvale zafixovat,“ vysvětluje autorka obrazů a textů v jedné osobě.
Rytí do desek pokrytých černým lakem
Ilustrace vznikaly technikou proškrabované kresby, kterou Renáta Fučíková poprvé použila na začátku 90. let v úspěšných Letopisech Narnie. „Technologie od té doby výrazně pokročila. Dnes pracuji s deskami, které se vyrábějí v Anglii. Jsou z kartonu, pokryté černým lakem. Ostrým nožíkem odškrabávám povrch desky, což mi umožňuje pracovat s detailem i světelnou atmosférou,“ popisuje autorka, která jednu ilustraci vytvoří prostřednictvím stovek tahů. „Na jedné ilustraci jsem napočítala i deset tisíc čáreček, tedy deset tisíc škrábnutí. Problém je, že materiál, který odškrabuji, musí někam odejít. Víří ve vzduchu, a když se skláním nad deskou, tak ho vdechuji,“ říká výtvarnice, která si při tvorbě ilustrací zahrává se zdravím.
Příběhy v národních barvách
Výtvarný styl pak charakterizuje i prosté, barevně čisté řešení v bílé, modré a červené: „S nakladatelem i grafikem Filipem Hejdukem jsme se rozhodli pro toto řešení, které připomíná barevnou symboliku obou zemí. Modro-bílá je kontrastní, a navíc v sobě nese i určitou naději. Můžete v ní vidět moře, oceán nebo dálku, či co je libo,“ uzavírá Renáta Fučíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
