Navzdory vzmáhajícímu se terorismu je svět bezpečnější než před 40 lety, zjistila kanadská studie

Svět je bezpečnější než dřív, snížil se počet ozbrojených konfliktů i uprchlíků, ale vzmáhá se terorismus. Takové jsou závěry bezpečnostní studie, kterou vypracovala Univerzita Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru a kterou cituje agentura Reuters. Podle ní kleslo od konce studené války množství ozbrojených konfliktů o 40% a ty, které ještě přetrvávají, zabíjejí mnohem méně lidí. Zprávu, která poopravuje současné mýty a představy o válce a míru, univerzita připravovala tři roky. I když však ustupují zločiny jako genocida a porušování lidských práv, neubývá teroristických útoků s velkým množstvím obětí. I tak ale jejich počet představuje každoročně jen zlomek celkového množství lidí, kteří umírají ve válkách, zdůrazňuje zpráva. 

Neexistují už žádné války s obrovskými armádami vojáků a těžkými konvenčními zbraněmi, vysvětluje bývalý představitel OSN Andrew Mack, který byl vedoucím studie financované Kanadou, Británií, Švédskem, Norskem a Švýcarskem. Podle něj se většina dnešních ozbrojených konfliktů odehrává ve velmi chudých zemích a bojuje se v nich jen s lehkými zbraněmi. Jsou sice často nesmírně brutální, ale zahyne v nich relativně nižší počet lidí. Od konce studené války klesl počet mrtvých v poměru k množství konfliktů z 37 000 v roce 1950, kdy probíhala válka na Korejském poloostrově, na 600 v roce 2000. V letech 1991 až 2004 vypuklo anebo bylo obnoveno 28 ozbrojených bojů za sebeurčení, zatímco 43 se jich udrželo nebo skončilo. V roce 2004 ale takových konfliktů probíhalo už jen 25, což je nejnižší počet od roku 1976. 

Rovněž se v letech 1992 až 2003 snížil počet běženců, a to o celých 45 %. Navzdory genocidě v Rwandě v roce 1994, masakrům ve Srebrenici o rok později a cílenému vraždění civilistů v Súdánu kleslo genocidní a politické vyvražďování obyvatel v letech 1988 až 2001 o 80%. Genocidu zpráva definuje jako "vraždění skupin kvůli jejich etnickému původu, náboženství nebo národnosti". Politické vyvražďování si zase za cíl vybírá osoby, které oponují nějakému režimu či jiné dominantní skupině. Od druhé světové války byla v tomto ohledu podle zprávy situace nejhorší koncem osmdesátých let, konkrétně v Afghánistánu, Salvadoru, Ugandě a Íránu. A přestože se mezinárodnímu společenství, tedy Organizaci spojených národů, nepodařilo zastavit vraždění v Rwandě, Srebrenici a Somálsku, OSN zastavila 40-60 % konfliktů, zdůraznil Mack. 

V posledních letech došlo zároveň k explozi široce pojatých mírových operací, jež jsou v podstatě jakýmsi cvičením v budování národů. Těmto operacím se daří zabraňovat novému propuknutí konfliktu, což je důležité, neboť podle statistik má asi 40% konfliktů po svém skončení tendenci k obnovení. Zpráva kanadské univerzity vyvolala rozporuplné reakce. Například programový ředitel organizace sledující dodržování lidských práv Human Rights Watch Ian Levine se obává, aby zpráva s takovými závěry nevyvolala dojem, že si nemusíme dělat tolik starostí. Podle něj je na světě ještě stále dost bezpráví a násilí, abychom si starosti dělali, zdůraznil. 

Po celých 30 měsíců od svržení Saddáma Husajna vláda George Bushe tvrdila, že až demokracie zapustí v Iráku kořeny, povstání ztratí na síle a povstalci už nebudou mít Iráčanům co nabídnout. Ještě na jaře Bush řekl, že postupem času "teroristé ztratí své sponzory, své rekruty i naděje na proměnu regionu v základnu útoků na Ameriku a naše spojence ve světě". Dnes už ale lidem ve vládě toto přesvědčení poskytuje méně útěchy než dřív, píše americký list New York Times. Podle zpravodajských hlášení, které nejvyšší vládní představitelé dostávají v posledních měsících na stůl, může povstání dokonce ještě zesílit, až budou zřízeny demokratické instituce. Tato možnost představuje dilema pro vládu, která chce zoufale spojit budování demokracie s vítězstvím ve válce. 

Interní rozpory se projevily o víkendu, kdy Bush hovořil o iráckém referendu méně oslavně než o lednových volbách. Ministryně zahraničí Condoleezza Riceová byla poněkud důraznější, když řekla, že sunnité se připojili k politickému procesu, což nakonec povstání zlikviduje. Zároveň však varovala, že k okázalým útokům může ještě stále docházet. Bushovo vyjadřování prošlo v minulých týdnech drobnou, ale významnou změnou. Prezident v několika projevech varoval, že povstání "metastázuje ve všeobecnější boj za ustavení radikální muslimské říše od Španělska až po Indonésii". I když Bush stále předpovídá vítězství, zdá se, že připravuje Američany na boj o rozměrech studené války. Jeho tón se dnes velmi liší od nadšení, které projevoval v opojných dnech po Saddámově pádu a potom po jeho zajetí. 

Po velké debatě v Bílém domě se Bush pustil do přímého vyvracení argumentů Usámy bin Ládina a Ajmana Závahrího, který údajně v dopise uvedl, že "Ameriku je opět možné zahnat na útěk". V sobotu Bush řekl, že se Závahrí "šeredně mýlí". Podle nejmenovaného Bushova poradce vždycky v Bílém domě probíhala diskuse o tom, zda teroristům dodávat věrohodnosti tím, že s nimi vlády přímo argumentují. Podle něj však měl Bush tentokrát obavy, že Američanům nepopsal Irák přesně - tedy jako boj ideologií, který neskončí jedněmi volbami, jednou ústavou, ba ani sérií voleb. Pro americkou vládu, která svou strategii v Iráku za posledních 30 měsíců tolikrát pozměnila a znovu vysvětlila, může být tento poslední obrat přiznáním změněné reality. 

Před rokem Bush tvrdil, že jeho znovuzvolením do funkce prezidenta národ potvrdil jeho strategii a vyjádřil ochotu smířit se se ztracenými životy i vynaloženými penězi jako s cenou za to, že se Irák postaví na nohy. Teď ale sílí tlak na odchod z Iráku a schválení ústavy tyto tlaky ještě posílí, tvrdí někteří Bushovi političtí poradci. Změna je patrná v tom, co Bush a jeho lidé říkají, ale i v tom, co neříkají. Před válkou a v jejích prvních dnech přirovnávali Irák k americké okupaci Německa a Japonska. Se sílícím povstáním, které však ani v Japonsku, ani Německu nebylo, pak od tohoto přirovnání upustili. Bývalý náměstek ministra zahraničí Richard Armitage nedávno přiznal, že toto přirovnání bylo od počátku chybné. Společnosti v těchto zemích byly podle něj homogenní, a Irák takový není. Další rozdíl byl ten, že obyvatelé Japonska a Německa byli vyčerpaní a v hlubokém šoku z toho, co se za války dělo, ale Iráčané šokovaní ani vystrašení nejsou. 

Představitelé vlády začínají irácké povstání líčit jako dlouhodobou záležitost, která se spíš podobá komunistickým povstáním v Malajsii nebo na Filipínách, ale se širší a nebezpečnější základnou. I konzervativci, kteří válku podpořili, změnu v Bushově tónu vítají. Řada analytiků však zase tvrdí, že Bushův nový tón odráží fakt, že vládní teorie o tom, jak to bude fungovat, nefunguje a skoro určitě fungovat nebude. Teorie, že demokracie je lékem na povstání, se zkrátka nepotvrzuje. Skutečný test může nastat po parlamentních volbách, které jsou v případě schválení ústavy naplánované na 15. prosince. Pak už nebudou žádné demokratické milníky, na které by Američané mohli poukazovat. Tehdy se dozví, zda irácký stát dokáže zůstat pohromadě, nebo ne, poznamenal s jistými obavami nejmenovaný vysoký vládní představitel, kterého New York Times (www.nytimes.com) cituje v závěru. 

V jižních a jihozápadních oblastech Kosova se v posledních dnech objevily ozbrojené uniformované skupiny extremistů, kteří se snaží kontrolovat vozidla i občany. Zastavili i několik vozů mezinárodních sil. Potvrdil to i mluvčí KFOR Sigfried Jooss, který uvedl, že KFOR spolu s policií zahájily vyšetřování těchto incidentů. Podle bělehradského listu Blic (www.blic.co.yu) tito ozbrojenci vyhrožují likvidací zaměstnancům mezinárodních institucí i místní správy, pokud budou bránit nezávislosti Kosova. Kosovská média tvrdí, že se jedná o albánské ozbrojence, kteří si říkají Armáda za nezávislost Kosova. Jejím cílem je nezávislost provincie, která je právně součástí Srbska, ale od roku 1999 je pod správou OSN. Jednání o jejím konečném statusu má začít příští měsíc. 

Mezinárodní instituce v Kosovu, KFOR a mise OSN existenci této armády nepotvrdily. Sigfried Jooss prohlásil, že úřady mají informace o protizákonné činnosti zločineckých živlů, ale o existenci nějaké organizované armády nic nevědí. Přesto vedení svým pracovníkům z bezpečnostních důvodů zakázalo, aby se ve večerních a nočních hodinách pohybovali v oblastech, odkud jsou incidenty hlášeny, a policie byla uvedena do zvýšené pohotovosti. Podle Blicu, který se odvolává na nejmenovaného pracovníka mezinárodních sil, však KFOR i mise OSN obdržely dokument, v němž jsou stanovy a cíle Armády za nezávislost Kosova. Ty byly údajně schváleny na zasedání hlavního štábu skupiny 5. října v Prištině. 

Dokument mimo jiné vyzývá kosovský parlament, aby do 15. října vyhlásil nezávislost, a vyhrožuje trestem smrti poslancům, kteří by pro nezávislost nehlasovali. Pokud parlament do stanoveného data nezávislost nevyhlásí, chce Armáda za nezávislost Kosova vyhlásit plnou mobilizaci všech občanů a hrozí, že všichni zrádci, tedy ti, kdo se nezřeknou práce v mezinárodních institucích, budou popraveni komandy. Armáda nazývá misi OSN "dobyvatelem moderní doby" a vyzývá ji, aby propustila všechny válečné zajatce, které unesla od roku 2000, jinak prý za ně bude trpět 50 nevinných představitelů mise. Armáda v dokumentu tvrdí, že bude vojenskou silou, která bude respektovat a bránit všechny občany Kosova, tedy Albánce, Srby, Bosňany, Turky, Romy, Chorvaty i další, píše bělehradský Blic. 

Rozsah zničení deštných pralesů v Brazílii je mnohem větší, než se dosud předpokládalo - zničených nebo poškozených ploch je dvakrát tolik. Míra zkázy vyplynula ze satelitních záběrů. Poznatky americko-brazilského výzkumného týmu cituje nejnovější vydání odborného serveru Science (www.sciencemag.org). Analýzou jednotlivých obrazových bodů na satelitních záběrech byly poprvé změřeny i důsledky selektivního kácení, při kterém se porážejí jen vybrané a hospodářsky zajímavé stromy z pralesa. Zcela vymýcené lesní plochy a místa, která jsou kácením těžce poškozena, byly podle závěrů studie v období 1999–2002 o 60 až 128 % větší, než bylo dosud známo. Proto byla také zemská atmosféra zatížena o 25 % větším objemem skleníkového plynu oxidu uhličitého, napsal tým z Carnegieho institutu ve Stanfordu v Kalifornii. 

Podle odhadů každoročně ubývá 16 milionů hektarů tropického deštného pralesa, což představuje zhruba polovinu území Německa. Počet vymírajících rostlinných a živočišných druhů v tropech se odhaduje na 50 000 ročně. Největší souvislou oblastí deštných pralesů je Amazonie o ploše několika milionů kilometrů čtverečních. Vědci a ekologové z celého světa varují před ničením tohoto mnohavrstevného ekosystému s četnými, často dosud neobjevenými druhy, které by mohly být mimo jiné zajímavé i z hlediska vývoje nových léčiv. 

Nad Atlantikem bouří hurikán Wilma a obyvatelé pobřežních oblastí Floridy s obavami očekávají již 21. tropickou bouři letošní sezony. Tolik větrných smrští zde bylo naposledy zaznamenáno před více než 70 lety, v roce 1933, připomíná agentura DPA. Člověk je vůči přírodním silám bezmocný. Čím lépe však meteorologové počasí rozumějí, tím víc roste naděje, že bude jednou možné ovlivňovat i hurikány, jakými byly v poslední době Katrina nebo Stan. Tyto smělé představy jsou možné proto, že počasí představuje chaotický systém: už poměrně malá změna na správném místě může mít dalekosáhlé důsledky. Problém je jen v tom, jak toto správné místo najít. 

Povedlo se to americkému badateli Rossi Hoffmanovi. Počítačovou simulací se mu podařilo odvést tajfun Iniki, který v roce 1992 zasáhl Havajské souostroví, asi o sto kilometrů dál na západ, a tím uchránil ostrov Kauai před přírodní katastrofou – ovšem jen v simulaci, a nikoli ve skutečnosti. Hoffman spolu s kolegy vymodeloval v počítači smršť a určil jí nový cíl. Pak vědci nechali počítač, aby našel bod, který vyžaduje nejmenší zásah do klíčových proměnných, aby bylo dosaženo žádaného cíle. Podle získaných výsledků pak udělali největší změnu západně od centra bouře, kde bylo nutné zvýšit teplotu o dva stupně Celsia. Hurikán Andrew, rovněž z roku 1992, pak badatelé při podobné simulaci oslabili z kategorie 3 na kategorii 1. 

Takové zásahy do větrných bouří jsou ale ve skutečnosti ještě hudbou budoucnosti. Potvrdil to i prezident německé meteorologické služby Udo Gärtner, podle kterého máme ještě daleko k tomu, abychom podobné jevy dokázali ovlivnit. Hoffman soudí, že potřebnou energii by mohly jednoho dne dodávat solární elektrárny z vesmíru. Solární satelity by pomocí mikrovlnného záření o správné frekvenci mohly zase ohřívat vlhký vzduch. Jinou zvažovanou možností je "naočkovat" bouřkové mraky kondenzačními látkami, a tím je cíleně přimět k vypršení. Další metodou by mohlo být pokrýt povrch moře v předpokládané dráze bouře biologicky odbouratelným olejem. Tento olejový film by snížil zvlhčování vzduchu, a odňal by tak bouři zdroj síly. 

Podle jiného vědeckého týmu z univerzity v kalifornském Berkeley by se hurikány zřejmě daly odvrátit nebo aspoň zbrzdit, kdyby letadla na přesně určená místa na moři rozstříkla nějakou neškodnou rozpustnou substanci. Tato badatelská skupina pomocí modelových výpočtů zjistila, že kromě sníženého zvlhčování by měla vrstva oleje i další efekt: olejový film zmenšuje hustou vodní tříšť, která snižuje odpor vzduchu, a tím brzdí rychlost větru. Jiný vědec z Massachusettského technického institutu zase navrhuje vytvořit uměle jakousi protibouři. Tu by vyvolaly lodě vybavené deseti až dvaceti leteckými motory. Tato minibouře by o něco snížila teplotu mořského povrchu, a tím odebrala energii blížícímu se hurikánu. 

Bez ohledu na technické problémy však někteří výzkumníci varují před nebezpečím politického zneužití zásahů do počasí. Až bude možné bouře odvracet, bude zároveň také proveditelné hurikán nasměrovat na jinou zemi, ať už záměrně, nebo nechtěně. Podle vědců se široká seriózní mezinárodní debata o různých formách manipulace s počasím rozproudí až tak za deset let. Teprve potom padne rozhodnutí, zda věda zůstane jen u lepších či horších předpovědí počasí, nebo zda lidstvo udělá zásadní krok a začne do počasí také zasahovat, uzavírá agentura DPA.