Nebáli jsme se, spíš jsme čekali, co naše setkání přinese, říká Lucie, která hostí holčičku s autismem

„Taková rodina je většinou hodně sama. Potřebují podpořit v té samotné péči nebo dostat trochu času pro sebe či zdravé sourozence, na které ten čas zbývá skutečně málokdy,“ popisuje Klára Šrůtková situaci rodin, které mají děti s autismem nebo jiným typem postižení a program homesharingu Dětí úplňku využívají. „Když jim někdo přijde nabídnout svůj čas, vnímají, že jsou cennými hráči ve společnosti a že se někdo zajímá o jejich život.“

Čtěte také

Nejdřív nic zvláštního. Pak zmizela řeč a zájem o okolí a Kuba se úplně odpojil, říká jeho máma

„Nebáli jsme se, spíš jsme čekali, co to naše setkání přinese,“ vypráví Lucie, která se se svou rodinou rozhodla před dvěma lety pro vstup do hostitelského programu. „Ve společnosti se o dětech s autismem mluví jako o nevyzpytatelných a těžko se dá předem předvídat, jaký druh postižení s jakými projevy mohou mít. Svoje děti jsem taky hodně upozorňovala na to, že se projektu účastním já s mužem a pro ně že je všechno spojené s Julinkou dobrovolné,“ dodává.

„Hostitelé přicházejí s obavami a je to dobře. Člověk je pak pozorný a pokorný k různým situacím. Moc ráda pozoruju, jak se hostitelé na to ‚své‘ dítě připojují. My jim trochu pomáháme, ale je vidět, že je toho zapotřebí opravdu málo a k hezkému vztahu dochází hrozně snadno,“ doplňuje za Děti úplňku Šrůtková.

Co dělají rodiče dětí s postižením, když mají volný čas pro sebe? Jak homesharingový den vypadá? A jaký je o program zájem? Poslechněte si Houpačky.