Největší čtvercové náměstí v Česku má Vysoké Mýto
Dvanáctitisícové Vysoké Mýto nemá zámek ani romantická podloubí. Zato výjimečné náměstí, které je skutečným srdcem města a patří k významným pozůstatkům gotické architektury. Je pojmenované po Přemyslu Otakarovi II. a svou plochou překonává i stejnojmenné náměstí v Českých Budějovicích.
Vysokomýtské náměstí má dvouhektarovou rozlohu, jeho strany nejsou ale všechny stejně dlouhé, měří 153, 147, 134 a 127 metrů. Co do přesnosti čtverce mají tedy primát České Budějovice. Nutno ale dodat, že v minulosti byly ale strany vysokomýtského náměstí ještě více souměrné. Na náměstí se dostanete dvěma městskými branami, přístupné je z dvanácti ulic, vždy dvěma v rozích a jednou boční ulicí z každé strany.
Současná podoba vysokomýtského náměstí pochází z konce 20. století, z let 1996 - 1997. Různě barevné žulové kostky vytvářejí obrazce, na náměstí jsou tři altány, kašna i sluneční hodiny. Dominantou samozřejmě zůstal mariánský morový sloup.
V centru náměstí kdysi stávaly domy
Vysokomýtské náměstí bylo už založené jako čtvercové. Na tomto místě pravděpodobně nebyla starší zástavba, a tak lokátoři panovníka Přemysla Otakara II. měli volnou ruku. Rozparcelovali i celé okolí náměstí, ostatně, tyto parcely se zachovaly celá staletí. Nejvýstavnější domy stály v centru náměstí, na místech, kde je dnes morový sloup a vzrostlé lípy. Ve středu rynku stávala i stará radnice.
Skupina domů v centru náměstí patřila potomkům kolonistů, bohatým patricijským německým rodinám. Když městem táhlo vojsko husitských Pražanů, jejich domy byly pobořeny a definitivně pak strženy v 18.století. Domy měly hluboké sklepy a přepokládá se, že je mohly vzájemně spojovat i podzemní chodby. Podzemní prostory pod náměstím jsou ale z valné většiny zasypané.
Až do 19.století byla plocha náměstí hliněná. Stávaly na něm i prkenné boudy, které sloužily řemeslníkům a obchodníkům na rynku. Na náměstí se konaly trhy, fotografie z 19. i 20. století tu zachycují pulsující život, náměstí je na nich zaplněné stánky a lidmi.
Náměstí černobílé
Nejstarší fotografie vysokomýtského náměstí, kterou má v archivu Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, pochází z roku 1863. Fotografie z roku 1877 zachycuje změnu původní historické dispozice, kdy se bouraly domy na úzkých gotických parcelách, aby mohla vzniknout budova Občanské záložny.
Na historických fotografiích jsou často v záběru stánky trhovců. Je na nich vidět, jak náměstí vypadalo kdysi, tedy s vysázenými kaštany do kruhu okolo morového sloupu. Dobře vidět jsou také koleje rušné cesty, vedoucí od brány k bráně. Regionální muzeum vlastní také zajímavé fotografie z roku 1914. Zachycují odchod vojáků na válečnou frontu a také odvod koní, které řada vysokomýtských zemědělců chovala právě pro armádní účely.
Barevné brány
Na náměstí Přemysla Otakara II. můžete vstoupit dvěma městskými branami. Pražská brána s věžemi je nejzachovalejší částí bývalého opevnění ze 13. stol. Před pár lety prošla rekonstrukcí a opět ji zdobí sgrafita podle návrhů Mikoláše Alše. Slavný malíř vyzdobil také další ze symbolů Vysokého Mýta, Litomyšlskou bránu. Ta je ovšem, na rozdíl od té Pražské, spíše výsledkem snah vysokomýtských obrozenců. Třetí brána, zvaná Choceňská, stála až do 19. století u věže Karaska, jen kousek pod náměstím. Karaska si dodnes zachovala svůj středověký ráz.
Mariánský morový sloup
Uprostřed náměstí Přemysla Otakara II. stojí morový sloup, pískovcové sousoší, vysoké přes čtrnáct metrů. Vysokomýtští ho postavili na počest Rastattského míru, mírové smlouvy mezi Rakouskem a Francií z roku 1714. Morový sloup je také projevem díků Panně Marii za pominutí moru v roce 1715. V rozích stojí sochy sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vavřince a sv. Floriána. Z vrcholu sloupu shlíží socha Neposkvrněné Panny Marie s aureolou okolo hlavy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
