Není důležitá kvantita, ale kvalita tréninku, vypráví golfista Cafourek. Jak je na tom český golf?

Od roku 2014 jsi profesionál, po covidu jsi řekl, že ses restartoval. Co to znamená?

No, byl jsem na takovém rozcestí, jestli s profesionální kariérou mám pokračovat, nebo ne. Jak se říká, aby ses odrazil, tak musíš padnout na dno. Takže byly nějaké osobní jakoby zážitky v životě i v tom profesionálním sportu přes nějaký zázemí. Tak nějak se to všechno nedařilo a nedělalo mi to radost. Takže jsem se sice na ten turnaj těšil, ale asi jsem byl vyhořelý, protože jsem odpálil první ránu a bohužel jsem tam odsaď chtěl jít pryč.

Čtěte také

„Ženský golf potřebuje někoho, jako byl Tiger Woods,“ říká expert. Golfistky berou zhruba desetinu toho, co muži

A právě v tom loňském roce, nebo možná už to bylo koncem předloňského, jsem narazil na jednu holčinu, se kterou jsem začal jakoby spolupracovat a začali jsme dělat nějaký mentální rozvoj. A díky ní jsem započal restart a o golfu jinak přemýšlet, začal jsem se dívat, co mi to přináší, jak to vylepšit. A přestal jsem být tolik kritický a začal být trochu víc zvídavý.

V čem je kouzlo mentálního kouče, že tě dokáže otočit o 180 stupňů?

Myslím, že velký přínos kouče je to, že to vidí jakoby zvenku a z širšího spektra, protože jako osobnost, která se s tím pere, tak má vidění zúžený a nemůže se na to podívat s nadhledem. A mají nějaký zkušenosti, jak ta mysl pracuje. Myslím, že to není nic jiného než to, jak mysl oblbnout, aby byla tvým spojencem a nehrála proti tobě.

Když ses rozhodl pro golf, tak jak často jsi trénoval?

Byl jsem dítě štěstěny, protože mi to šlo samo. Ale jsem přesvědčený, že to bylo tím, že rodiče se mi věnovali, táta byl učitel tělocviku a dělal s námi všechno. Trávili jsme na horách, běžky, lyže, kolo. Ke každému sportu, co byl dostupný, nás přivedl a všechno jsme si vyzkoušeli.  A to si myslím, že pohybového aparátu dá hrozně moc. Jsem vděčný, že táta mě toto naučil, nechci, aby to znělo nafoukaně, ale sporty, kdy má člověk něco v ruce a balónek je skoro 40 milimetrů velký, tak ty mi jdou všechny.

Jak vlastně vypadá profesionální trénink?

Čtěte také

Vyrazilo mi to dech, vzpomíná golfistka Melichová na životní výhru. Bez rodičů by to ale nešlo, dodává

Rozdělil bych to do nějakých segmentů, jako je fyzická příprava, mentální příprava a ten golf jako samotný. V golfu bych to ještě rozdělil na technickou část a tomu říkám jako herní, kdy v podstatě v technické části se věnuji řešením techniky, jak úder udělat. A to bych řekl, že je tak 20 % tréninku a zbytek se snažím trénovat, jak už hraji na hřišti. I když jsem na drivingu, tak všechny rány odpaluji s rutinou, jako bych k tomu přistupoval stejně na tom hřišti. Snažím se představit cíl, pracuji s vizualizací, měním často hole, protože na hřišti každá rána je originální.

Když budu trénovat, že si vysypu na jedno místo 20 balónů, tak samozřejmě první tři budou bídný, ale pak se dostanu do rytmu. Většina amatérských hráčů říká – hraji perfektně na svým domácím hřišti, kde se cítím dobře. Pak přijedou jinam, ale jsou vykolejení, protože netrénují tak, jako to dělají na hřišti. Není důležitá kvantita, ale kvalita tréninku. Kolikrát se přichytnu, že stojím na greenu a přemýšlím o kravinách, a to je lepší se sebrat a jít pryč. A třeba přijít za hodinu a dát tomu deset minut, kdy jsem vtažený do tréninku a pracuji na 110 procent.

Jaká je kvalita českého golfu? Poslechněte si celý rozhovor. 

Na place|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock