Nesmiřitelné Zimbabwe
Jihoafrický stát Zimbabwe povede patrně dalších pět let bezmála devadesátiletý autokrat Robert Mugabe. Navzdory značným očekáváním změny.
Jihoafrický stát Zimbabwe povede patrně dalších pět let bezmála devadesátiletý autokrat Robert Mugabe. Navzdory značným očekáváním změny.
Režim považovaný mnohými domorodci i vnějšími pozorovateli za prohnilý se tedy zdá se nejen udrží, odpadne mu i nepříjemná povinnost ponechávat jistý vliv opozici, s níž tvořil poslední 4 roky tzv. inkluzivní vládu.
Robert Mugabe v předvečer voleb do televizních kamer sice slíbil, že se v případě porážky skutečně vzdá moci. Podle početných kritiků měl ale politický veterán vládnoucí od roku 1980 další pětiletý mandát pojištěný předem.
Hlasovat v prezidentských a parlamentních volbách nemohl podle svědků kvůli úředním obstrukcím až milion lidí. A to hlavně v městských baštách opozice. Stále tak existuje riziko, že se budou opakovat nepokoje z roku 2008.
Po minulých zmanipulovaných volbách přizvala Mugabeho státostrana ZANU-PF po zahraničním nátlaku a ekonomickém kolapsu do vlády opozici a jejího lídra Morgana Tsvangiraie učinila premiérem. Represe kritiků mocenské elity ale neskončila. "Odsoudili nás za sledování videa z egyptské revoluce.
Bylo nás v tom případu šest. Naše vina měla spočívat v podněcování nepřátelství mezi lidmi, kteří přišli na soukromou projekci. Naším záměrem prý bylo vyvolat revoluci v Zimbabwe v egyptském stylu," popisuje studentský prodemokratický aktivista Welcome Zimuto, který žije pořád v nejistotě.
Do vězení nemusel nastoupit jen pod podmínkou a teď čeká na verdikt odvolacího soudu i na české stipendium. "První svědek byl chlapec, kterého původně zatkli s námi. Stát ho donutil, aby se stal jeho svědkem.
Ten člověk dělal během našeho mítinku ochranku. V celé nahotě to ukázalo vykonstruovanost toho procesu. Státu nezbylo než povolat "svědka", který byl mezi zatčenými a mučenými. Naštěstí to byl zásadový člověk a u soudu na rovinu řekl, že ho k té roli donutili."
V Česku za komunismu studoval i Raymond Takavarasha, dnes stranický předák ZANU-PF na jihu Zimbabwe, který Mugabeho režim pochopitelně hájí. Majitel jedné z vyvlastněných farem v něm vidí záruku proti údajně stále agresivnímu Západu v čele s britskými neokolonialisty.
"Nejdřív jsme bojovali o politickou nezávislost, teď bojujeme za nezávislost ekonomickou. Cílem politiky indigenizace je, aby větší roli v ekonomickém rozvoji hráli lidé, kteří byli před nezávislostí znevýhodňovaní. U nás působí asi čtyři sta britských společností a ty budou pokračovat. Chceme jenom podíl na vlastních přírodních zdrojích. Protože nemůžete jednoduše přivést technologii za statisíce dolarů, pomocí ní vytěžit bohatství za miliardy a říct - to patří mně."
Na dálku funkcionáři Takavarashovi oponuje pětatřicetiletý Charles, který se na mostě přímo naproti Viktoriinym vodopádům živí jako asistent u bunjee jumpingu. "Pokud se nesblížíme se západními státy, naše ekonomika se nikdy nevzpamatuje. Farmářství zkolabovalo a to je základem hospodářství. Starými ministry řízená ZANU-PF je zkrátka proti bělochům, zatímco opozice s nimi chce spolupracovat. Bere to tak, že minulost je minulost, teď ale potřebujeme oživit ekonomiku. Proto já podporuji opozici."
Charlesovi samotnému se teď sice daří lépe, aktivista opozičního Hnutí pro demokratickou změnu ale zažil hubené časy, kdy si prací v garáži nevydělal ani na chleba. A po minulých volbách na čas utekl do sousední Zambie v obavě o život. Při honu na opozičníky prý tehdy zabili dva jeho kamarády.
Navzdory generačním svárům o budoucnost země i trvajícímu útlaku disidentů se celková situace oproti kritickému roku 2008 zlepšila. Regály v obchodech jsou zase plné. Dnešní Zimbabwe působí jako země kontrastů i paradoxů, podobně jako jeho prezident obtížně pochopitelných: Harare možná připomíná víc Prahu než typickou metropoli chudé Afriky, v obchodě většinou dostanete účet, podél asfaltových silnic jsou chátrající odpočívadla.
Zato venkov v nedávných letech čelil menším hladomorům a epidemiím cholery. Američanka Carla, která v Zimbabwe žije mnoho let s přestávkou povolební krize roku 2008, se stará o lidi s HIV a vidí v zemi zlepšení.
"Je to o moc příjemnější země, přátelštější, uvolněnější. Dá se toho tady taky víc dokončit. Lidi se tady víc druží a spolupracují. Mám pro ně velké uznání. Jsou pracovití a hodně se vzdělávají. Hodně bělochů samozřejmě odešlo, ale ti kteří zůstali, cítí lásku k téhle zemi a mají vůli to tady zlepšovat. V Zimbabwe jsou lidé vůbec dost optimističtí, což pro někoho může být překvapující."
A s optimismem hledí do budoucnosti i čerstvá absolventka univerzity Spiwe: "Myslím že se poměry zlepšují. Když se podívám odkud a kam míříme, jsem docela spokojená. Je to stále lepší, vznikají nové firmy, v obchodech je dost zboží, lidé jsou hodně podnikaví, tvrdě pracují.
Snaží se vrátit tuhle zemi na dřívější úroveň, kdy jsme byli "obilnicí Afriky". Zlepšuje se to, zatím ale ta tvrdá práce stačí jenom na základní uživení. Popisuje absolventka univerzity Spiwe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
