Netušené spády známých muzikantů

Láká klasika i kovbojové

Frank Zappa svým albem Francesco Zappa z listopadu 1984 rozhodně překvapil i své zaryté fanoušky. Album totiž obsahuje skladby stejnojmenného italského skladatele z 18. století, o kterém Frank neměl absolutně potuchu.

Prostředí vážné hudby láká mnoho muzikantů z popového nebo rockového ranku. Paul McCarthy nebo Damon Albarn, předák původně britpopových Blur, mají na svém kontě také několik vážnohudebních zářezů. Bílí Američané Beastie Boys vtrhli do hiphopového světa z hardcoreové strany, nikdy nebyli žánroví puristé, přesto jejich album Country Mike's Greatest Hits natočené v roce 1999 bylo velkým úkrokem stranou. Beastie Boys si tu zahráli na kovboje.

I tvrďáci dobývají elektronicko-popová hájemství

Brazilec Igor Cavalera se stal legendou už za svého působení v metalové legendě Sepultura, ale už před dekádou částečně přešel díky vlivu své ženy Laimy Leyton do elektropopových vod s projektem Mixhell.

Čtěte také

Návrat Nine Inch Nails ve zklidněném modu

Americká elektronická kapela The Black Queen je složená z bývalých členů metalcoreových The Dillinger Escape Plan a Nine Inch Nails. Projekt Grega Puciata, velmi výrazné osobnosti na metalcorové scéně, hraje hudbu s vlivy osmdesátkových a devadesátkových electro kapel jako jsou například Depeche Mode nebo Massive Attack. A když už jsme u Trenta Reznora, jeho Nine Inch Nails, dříve neřízená střelu americké industriálně rockové scény, dnes často zastihujeme u tvorby hudebních doprovodů filmů a zamytých ambientních meditací, což řadu fanoušků projektu vytáčí do běla.

Ne vždy se úkrok stranou vyplatí

Koncem šedesátých let pomalu pronikal Robert Moog na veřejnost se svým unikátním analogovým syntezátorem. Geogre Harrisona z The Beatles nový nástroj tak zaujal, že už v roce 1969 vydal dlouhohrající album nazvané prostě Electronic Sound plné improvizací na tento nástroj. Kritiky i reakce fanoušků byly zdrcující.

Stejný scénář se odehrál o šest let později s deskou Metal Machine Music Lou Reeda. Uši trýznící tsunami nesmírně hlasitých kytar, zpětné vazby a dalších technologicky zprocesovaných zvukových efektů a modulací z desky učinily pro posluchače zcela nestravitelný a pocitově smyslově mučivý zážitek. Elektronika zaujala na přelomu 70. a 80. let i Neil Younga. V této poloze Neil natočil dvě alba začátkem 80. let. Futuristické kolekce nepochopili kritici, spoluhráči ani fanoušci. Druhá deska Trans se nakonec stala předmětem doličným, když se vydavatel snažil soudit s autorem, že úmyslně produkoval neúměrně nekomerční a nereprezentativní desky a tím znehodnotil investici, kterou do něj vložil.